Magdalena
Věřím v inspiraci, kreativitu a moudrost plynoucí z lásky. Miluji poznání, objektivitu a původní spiritualitu neodtrženou od každodenního života. Podporuji odhodlání a tvůrčího ducha, nikoli však rivalitu a boj.

Věnuji se intuitivní terapii a etikoterapii. Nastavuji zrcadlo v otázkách duchovního rozvoje, osobnostního růstu, vztahů a psychosomatiky formou konzultace, terapie a prožitkové formy sebepoznávání pro ženy.… více o mně

Úzká spolupráce s výraznými osobnostmi veřejného života, ženami různých oborů i společenských skupin a jejich otevřené zpovědi mi dlouhé roky odkrývaly různé formy myšlení, vnímání světa i nepřiznané / nevědomé motivace.

Od malička jsem citlivě vnímala disharmonii v mezilidských vztazích a silná touha po harmonii rozvinula schopnost vnímat ženskou krásu, ale i ženský půvab často spoutaný uvnitř.

Těžká životní období ve mně probouzela stále hlubší otázky a s rozpadem mé vlastní rodiny, začalo intenzivní pátrání po skutečných příčinách problémů ve vztazích.
Ve spojení se spirituálními zkušenostmi, kterými jsem nečekaně procházela přišla jednoduchá poznání o sobě, životě, jeho základních principech a přirozeném řádu v nás. Přinesla nadhled a zcela nový pohled na život.

Svět podvědomí mě zcela pohltil a já chtěla znát víc. Následovaly roky konzultací, seminářů, přednášek psychologie, studia ezoterních pramenů a filosofických i alternativních směrů.

Pečlivé hledání a tříbení myšlenek mě přivedlo k učení Etikoterapie, jenž se zabývá uzdravováním nemocných vztahů. Byla to láska na první pohled… celistvé shrnutí a doplnění mých poznatků, plynoucích z intuitivního vnímání hlubin lidského těla, mysli a duše.
Etikoterapie upevnila můj zájem o studium duchovních věd i rozhodnutí předávat své zkušenosti dál. …schovat

Magdalena

Konzultace

Semináře

OSOBNÍ KONZULTACE

více …

KONZULTACE KRÁSY

více …

PROŽITKOVÝ SEMINÁŘ

více …

TÉMATICKÁ SETKÁNÍ

více …

Osobní konzultace

 

Společně hledáme životní situace, traumata či zranění na jejichž základě jste přijali omezující pohledy na život.
Postupně tak uvolňujeme i nevědomé, původní příčiny Vašeho nynějšího problému, dlouhodobé nespokojenosti či zdravotních potíží.

Pro ty z Vás, kteří máte vše co byste si mohli přát, Váš život plyne bez větších obtíží a přesto cítíte, že Vám něco chybí či “jen” hledáte hlubší odpovědi, nabízím konzultace v rámci duševní hygieny.
Jedná se o očištění stereotypů mysli, které by se dalo přirovnat k průběžnému uvolňování “lymfatického systému mozku”. Napomáhá hlubšímu pochopení i prožitku života, předchází osobnostní stagnaci, problémům v osobních vztazích, syndromu vyhoření či ztrátě smyslu života.



Cena konzultace: 700,-Kč – 1300,-Kč/ hodina.
Pro důchodce a sociálně potřebné v nouzi, na základě dohody.
Kontakt: 603 231 929

Konzultace krásy

„Dokonalý make-up“ je jednou z cest, která napomáhá uvědomovat si důležitost dobrého pocitu ze sebe samé. Teprve ve spojení s duševní hygienou však vyniká původní čirost a podstata ženského půvabu, důležitá v harmonickém, smysluplném vývoji.

Z terapeutických důvodů se vidíte až v závěru líčení.

Doba trvání: 2 hodiny cena: 2 700,- Kč/ osoba

Škola líčení

 

Doba trvání: Individuální cena: individuální

Škola líčení komentovaná krok po kroku.
Líčíte se sama pod mým vedením.
Rozsah a délku domlouváme dle individuální potřeby.

Tuto službu je možné rezervovat na základě předchozího absolvování “Make-up konzultace” či “Ženského kruhu”.

Umění krásy

Líčení je zde nástrojem a cestou, nikoli pouhým cílem.

Líčíte ženu ve Vaší dvojici. Jste si navzájem živým plátnem i zrcadlem a pracujete s citem, doteky a otevřenou komunikací.

Tato forma vznikla s myšlenkou na rozvoj a upevňování vztahů mezi ženami a generacemi /maminky s dcerou, sestry, kamarádky či kolegyně/.
Rozvíjí přirozenou spiritualitu, ženskost, kreativitu a techniku líčení.

Síla podvědomí se vždy promítá do našeho těla i chování. Pod maskou naučených gest a myšlenkových stereotypů se, stejně jako pod make-upem, skrývá podstata, kterou se v tomto semináři učíme vnímat.

Termín a čas: Na základě rezervaceskupina 4-8 žen / cena: 2 000,- Kč/ osoba


Rezervace pro uzavřené skupiny dvou a čtyř až osmi žen, na telefonním čísle 603 231 929.

Tématická setkání

 

Následujeme již cit a zdravý rozum, či nás stále ještě ovládá primitivní pud a sobectví?

Cílem tématických setkání je vynášet na povrch různé zkušenosti, pohledy a otázky vedoucí k zamyšlení a uvědomění si různorodost pohledů na jednotlivé situace. Bourat nefunkční stereotypy v myšlení, které sebou nesou zastaralé názory či laciné pravdy dnešní doby.

Každá jsme jiný a každý řešíme v různém čase různá témata. Žijeme v různých prostředích, máme rozmanité představy, předpoklady i možnosti a naše představy o nás, pravdě a realitě, jsou často zkreslené rodinou a prostředím ve kterém se pohybujeme.

Svět krásy, kult mládí, sexu a dokonalosti všude kolem nás. Jaký vliv má dnešní doba, časopisy, reklama, média, trendy a naše “vzory” vliv na nás a co to vnáší do našich myslí a životů? Co to v nás vyvolává a kam nás to žene? Jak běžně fungujeme a jak se nenápadně posouvají naše i obecné hranice? Jak se to odráží v našich domovech, partnerstvích a na našem zdraví?

Co nás trápí v otázkách krásy a sebepřijetí?
Co bychom na sobě rádi změnili a proč? Jaký pohled na svět lidské krásy a její důležitost jsme přijaly za své? Jak se s nadhledem orientovat v nepřeberném množství rad a informací všeho druhu kolem nás?

Co znamená mateřská láska, kde je zdravá hranice oddělující lásku opičí?
Co přenášíme nevědomě na své děti? Jak tím ovlivňujeme vztahy a spolupráci v rodinách?
“Vychováváme” k obrazu našemu, či vnímáme a podporujeme to nejlepší z obrazu našich dětí?

Kde skončila zdravá hranice feminismu a kde začal ženy okrádat namísto chránit?
Kde končí ženskost a začíná pudovost? Je potřeba “drsňáka” odrazem chybějící ženskosti či jen následováním či vymezováním se rodinnému vzorci? Jak rozeznat laskavost a milé účelové jednání ženy?

Kde končí mužnost a začíná hrubost?
Je hrubost a agresivita muže projevem hrubé síly bez intelektu nebo inteligence bez citu? Je slepá poslušnost muže známkou lásky k ženě či slabostí a pohodlností sobecké mysli? Kdy je galantnost pravda a kdy pouhý nástroj?

Co vlastně muži a ženy chtějí?

Chráníme naše děti či se za ně schováváme a využíváme k manipulaci s partnery?
Používají ženy děti k vydírání svých partnerů? Používají muži děti jako nástroj k manipulaci o který ve skutečnosti nemají hlubší zájem?
Kde tento boj začíná a proč se tak děje? Uvědomujeme si důležité souvislosti?

Dávná, skrytá zranění a nepochopení nahradila zcela přirozený vnitřní řád v nás chaosem.
Nejlepší, přirozená ochrana je vnímat důležité momenty v našich životech, přemýšlet o nich a začít se ptát.

Pro setkání ve Vašem kolektivu mě kontaktujte na čísle 603 231 929.

 

Rezervace

KONZULTACE a TERAPIE brzy v rezervačním systému zde.

TÉMATICKÁ SETKÁNÍ

Máte-li zájem o přednášku či besedu ve vašem kolektivu, kontaktujte mě na telefonním čísle 603 231 929.

Očima žen

Tereza KOSTKOVÁ

Kateřina BROŽOVÁ

Simona SZTULOVÁ

Lucie KŘÍŽKOVÁ

Zamyšlení

Úvodní slovo

více …

Láska

více …

Duchovní inteligence

více …

Otevřená mysl

více …

Partnerství

více …

Homo sapiens

více …

Muž a žena

více …

Úvodní slovo

Mé názory a zamyšlení vychází z víry v Boha, vyšší princip, zdravý selský rozum, lidskost, původní spiritualitu, osobní zkušenost a lásky k pravdě a objektivitě.
Nepodporuji slepou víru v církev, vědecký mainstream, stávající systém a trendy ani jakákoliv jiná davová náboženství.

Jak to všechno začalo?

… Náročné dětství a jasné vnímání, že ti „dospělí“ dělají spoustu nesmyslných a zbytečných věcí…

NIKDY JSEM NEPŘIJALA ZA SVOU MYŠLENKU, ŽE TO NEJDE JINAK A LÉPE.

Základní principy života jsou jednoduché. Pochopení všech souvislostí, však vyžaduje více času a hluboký zájem o ně. Uvedená témata a v nich použité příklady a přirovnání, slouží k základní představě o fungování podstaty života a dalších vazeb v něm a tříbení vlastního názoru.

Láska

 

LÁSKA je princip

Výchozí podstata vesmíru i veškerého života, vývoje a růstu v něm.
Nejsilnější energie, která spojuje vše a všechny, kteří milují, bez ohledu na věk, kulturu, náboženství, postavení, pohlaví či názory.

V lidském životě se tato energie projevuje jako hluboký cit, díky kterému jsme schopni se přirozeně rozvíjet, nově poznávat a tvořit.
Její neviditelná síla činí lásku vyjímečnou, a křehkou zároveň.

Pojem Láska, získal díky vývoji v materialisticky pojímaném světě nálepku “cukrové vaty”, která nemá valného významu. Láska však obnáší především zodpovědnost vůči sobě i druhým, opravdovost a kritické myšlení k zastaralým pravdám i novým trendům.

Mylné či romantické představy o Lásce, nás často udržují ve vztazích, které nás nenaplňují a přirozeně nefungují, či nás v případě nepochopení skutečného problému ve vztahu bezhlavě ženou do úniků a vztahů, které opakovaně troskotají či plní pouze společenskou funkci.
Tento princip platí i v partnerství obchodního vztahu, stejně jako ve vztahu nadřízený a podřízený. Hluboká láska daného člověka hovoří o hloubce citu na jehož základě je člověk schopen citlivě vnímat i jemné rozdíly v chování a zohlednit je v rozdílném přístupu k člověku i situaci, aniž by jich sobecky zneužil. To pouhý intelekt byť ve spojení se vzděláním a empatií nedokáží. Pouze láska je garantem pevného charakteru.

Vše v životě má svůj důvod, zdravé hranice i svůj čas. Klid a čas, potřebný k vstřebání a urovnání všech zážitků, nových informací i pocitů a jejich vnímání z nadhledu a v souvislostech, se nadá ošidit bez následků. Pravidelný klid a ticho, slouží k následné regeneraci mysli i těla a naslouchání pravdy o sobě, svém přístupu k životu a jeho následcích. Nezajímáme-li se o svůj život hlouběji, děláme špatná rozhodnutí a následně kontrolujeme a “řešíme” životy druhých, namísto chápání podstaty života svého.

Láska má mnoho podob a forem, i mnoho záměn a náhradních závislostí.
Jako základní lidská potřeba vytváří v případě nedostatku závislosti, které, kromě těch notoricky známých, jako závislosti nevnímáme.
Žijeme v rychlé době a závislosti všeho druhu ucpávají naše mozky a následně i těla, jako nestrávená potrava.
Mohou se projevovat jako přehnaná potřeba na sportu, sexu, pořádku, informacích, práci, jídle, uznání a opakovaného snažení se o pozornost, ale i jako výrazná touha po zvířatech či dětech, které jen náš vlastní nedostatek citu naplňují…
Poznat rozdíl, není vždy jednoduché.

Abychom měli možnost rozpoznat lásku a pochopit rozdíly skrze vlastní prožitek, procházíme “školou života”. Různými vztahy, situacemi a reakcemi, díky kterým, můžeme procítit širokou škálu a hloubku citů, učit se jim porozumět a postupně rozvázat mnohá karmická zauzlení.
Je to cesta sebeuzdravování, sloužící k naplněnému životu a utváření zdravějších vztahů a partnerství.
Přišli jsme se učit a růst. Poznávat život, rozmanitými cestami a formami.

V momentech zklamání či bolesti, kdy v nás zvítězí strach, zahořklost, sobectví, nenávist, závist, pocit křivdy, pomstychtivost či žárlivost …… a my jim dovolíme se v nás rozvíjet, začínáme se vzdalovat přirozenému zdroji lásky a jsme schopni si v nevědomosti nalhávat a opakovaně omlouvat a obhajovat své postoje a sobecké chování.

Nejsme-li ochotni se v těžkých momentech otevřít, být autentičtí a ukázat svá zranění, uzavíráme svůj vlastní zdroj citu a zdravého úsudku. Z našeho života se tak vytrácejí hlubší hodnoty a my jen dál utíkáme před realitou a svou vlastní zodpovědností v různých oblastech života.

Nenápadně tak povrchnost vstupuje do našeho života, ztrácíme nadhled a vnímání objektivní reality. Naše vlastní slabost nás prostupuje stále hlouběji, až začne zamořovat i prostředí ve kterém žijeme a neviditelně se šírit dál, kolem nás.

Všechny životní situace i mezní momenty, před které jsme nadále postaveni, jsou ukazateli reality, kterou již vnímáme přes filtry našich dosavadních i zapomenutých bolestivých zkušeností. Ty nás uzavírají do bublin svých vlastních realit a nedovolí nám vidět život takový, jaký je.
Nejsme-li si takovýchto vazeb vědomi a průběžně se sebou nepracujeme, stávají se tyto bubliny postupně větší zátěží, která se odráží na našem psychickém i fyzickém zdraví. Jsou tak „srostlé s naší osobností“, že nejsme schopni vidět nepřirozenost a často i absurditu našeho myšlení. Zaměňujeme, abychom neviděli svůj obraz ve „špatném“ světle svého vlastního souzení.
Následně si do života přitahujeme vše co utvrzuje naše strachy a obavy.

Hlava funguje jako google… zadáte a on vyhledá a přinese do vašeho zorného pole…. V hmotném světě, to však především zhmotní. Je to viruální realita na tvrdo!
Přestaneme-li snít a své sny následovat, pak musíme bojovat a nenávidět, abychom mohli obviňovat druhé za naše volby. Teprve potom jsme schopni “v klidu” plenit a urvat to co je náš skutečný zájem a naplňovat tak naše sobecké potřeby, dle míry našeho sobectví, či se plni lásky někde hluboko v nás, sžírat nenaplněným životem a sebedestruovat nemocemi a pocitem osamělosti.


Chceme skutečně Lásku a její naplňující prožívání, nebo jen zdánlivý pocit, že ji máme?
Jsme naplnění Láskou či chceme po druhých, aby zaplnili naši prázdnotu?

Přírodní zákonitosti nás vedou k rozpomenutí se na svou původní podstatu, spojení se s ní a obnovení života v souladu s přirozeným řádem přírody.
Z toho důvodu je vše čisté a naplňující v lidském životě, postavené na lásce. Vše co není autentické, je postavené na sobectví a dříve nebo později se v našem životě projeví.

Díky materialistický vyvíjející se společnosti, se svobodná vůle individuálnícho ducha a jeho mysli identifikovala s lidským tělem do té míry, že nám opětovné poznávání pravdy, značně komplikuje sobectví zbytnělého ega.
V honbě za lacinými požitky, penězi, majetkem, mocí a slávou se bytí mění v živočišně materialistickou existenci, bez vnitřní svobody, naplnění a radosti.
Postupně se tak sobectví stalo “náhradní podstatou“, hluboce zakořeněnou v člověku.

Milující bytost, nám může sílu lásky a čistotu myšlení připomenout, nikoli nedostatek naši vlastní Lásky a její sobecké projevy nahradit.

Duchovní inteligence

Ucelená forma myšlení a přístup k životu. Vychází ze základních principů života.

Nepamatuji se, jaká situace ve mě vyvolala potřebu zamyslet se na toto téma, ale v každém případě jsem přemýšlela o tom, jak je možné, že se někteří lidé i přes vysoké IQ, výrazné EQ a kvalitní vzdělání, chovají v jistých situacích tak, jak se chovají…

Uvědomila jsem si, že naší součástí je něco, co o nás vypovídá daleko víc, než se na první pohled zdá. Něco, co nás přesahuje, co se nedá změřit či spočítat. Myšlenky volně plynuly a mě napadlo: “Duchovní inteligence” …

Rozvíjela jsem myšlenky dále…

Míra citu, skrze kterou v daném čase vnímáme, myslíme, mluvíme a jednáme.
Vnitřní síla, která je silnější a tvořivější než jsou intelekt bez citu a empatie bez svědomí.

Ve zlomových okamžicích našeho života, nám pomáhá se rozhodovat, na základě hlubších, často ne-vědomých, souvislostí.

Myšlenky přicházely zcela lehce a přirozeně… Zadala jsem spojení “Duchovní inteligence” do vyhledávače a objevila tento článek:

SPIRITUÁLNÍ INTELIGENCE

Na samém počátku 20.století se stalo velkým tématem IQ (inteligence quocient-inteligenční kvocient). IQ charakterizuje schopnost, kterou používáme, řešíme-li logické nebo strategické problémy. Je označována také jako racionální inteligence.
K jejímu měření byly vyvinuty testy, které se staly prostředkem pro třídění lidí podle stupňů inteligence. Jejich výsledky by měly údajně označovat schopnosti lidí. Čím vyšší má člověk IQ, tím vyšší je podle této teorie jeho inteligence.

V polovině 90. let Daniel Goleman popularizoval výzkumy mnoha neurologů a psychologů, které ukazují, že stejnou důležitost jako IQ má i EQ (emocionel quocient-emoční kvocient ) označující emocionální inteligenci.
Díky této inteligenci jsme schopni si uvědomovat naše vlastní pocity a pocity ostatních lidí. Dává nám schopnost vcítění a soucitu, motivaci a možnost vhodně reagovat na bolest nebo nepříjemné pocity. Emocionální inteligence je základním předpokladem efektivního používání inteligence racionální. Jsou-li poškozeny ty části mozku, kterými cítíme, pak také méně účinně myslíme.

Na základě dalších, dosud nezpracovaných, vědeckých údajů je patrno, že existuje ještě třetí typ inteligence. Jestliže má být náš obraz lidské inteligence úplný, musíme vzít v úvahu také tuto inteligenci, kterou je spirituální nebo-li duchovní inteligence.
Jedná se o inteligenci, s jejíž pomocí řešíme problémy smyslu a hodnot. Inteligenci, díky které můžeme dát našim činům a našim životům širší, bohatší a smysluplnější kontext. Inteligence, která nám umožní jeden způsob jednání (či životní dráhu) vyhodnotit jako smysluplnější než nějaký jiný. Duchovní inteligence je totiž nutným základem pro efektivní fungování jak racionální, tak emocionální inteligence. Jde o naši nejvyšší inteligenci.

Ve slovníku je “duch” označován jako “oživující či vitální princip- to, co dává fyzikálnímu organizmu život a odlišuje jej tak od jeho materiálních prvků (“dech života”). Lidské bytosti jsou duchovní stvoření, protože je pohání potřeba klást “podstatné” či “nejvyšší” otázky jako jsou: “Proč jsem se narodil? Co je smyslem mého života? Proč bych měl jít dál když jsem unavený, deprimovaný či se cítím poražen?”
Ve skutečnosti jsme nejen poháněni, ale jako bytosti přímo definováni specificky lidskou touhou nalézt smysl života a hodnotu toho, co děláme a zakoušíme. Máme touhu vnímat svůj život v nějaké větší, smysluplné souvislosti, ať už je to rodina, společenství, fotbalový klub, naše práce, náboženské zázemí nebo svět jako takový. Toužíme po něčem, o co bychom mohli usilovat. Po něčem, co nás samotné a pouhý přítomný okamžik přesahuje. Po něčem, co dá nám a našim činům hlubší smysl.

Racionální ani emocionální inteligence, ať zvlášť nebo dohromady, nestačí k úplnému vysvětlení komplexnosti lidské inteligence a nepřeberného bohatství lidské duše a fantazie. Počítače mají vysoké IQ, vědí, co to jsou pravidla a jak je lze bezchybně provádět. Zvířata mají často vysokou emocionální inteligenci, mají smysl pro situaci, ve které právě jsou a umějí vhodně reagovat. Ale ani počítače ani zvířata se nikdy neptají, proč máme taková pravidla a situace a zda by mohla být jiná nebo lepší. Pohybují se pouze uvnitř daných hranic. Duchovní inteligence dělá z lidí tvořivé bytosti, které mohou měnit pravidla i své vlastní hranice.

Duchovní inteligence nám dává schopnost rozlišovat. Dává nám smysl pro mravnost i schopnost mírnit tuhá pravidla porozuměním a soucítěním, právě tak, jako schopnost vidět, kde mají porozumění a soucit hranice. Pomocí ní se potýkáme s otázkami dobra a zla a rozvíjíme naše nerealizované možnosti- sníme, usilujeme, zvedáme se z bláta. Především touto transformační silou se duchovní inteligence liší od inteligence emocionální.
Protože duchovní inteligence působí doslova mimo mozková centra, ze sjednocujících neurologických funkcí mozku, integruje všechny typy inteligence. Teprve ona z nás dělá plně racionální a duchovní bytosti.

V ideálním případě naše tři základní inteligence pracují společně a navzájem se podporují, protože náš mozek je navržen tak, aby pracoval tímto způsobem. Nicméně každá z těchto tří inteligencí má oblast, ve které je silná, a proto mohou fungovat i zvlášť. Z toho důvodu nemusíme mít nevyhnutelně vysokou či nízkou inteligenci ve všech třech oblastech současně.
Člověk nemusí mít vysokou racionální inteligenci, nemusí mít vysokou duchovní inteligenci, ale může mít při tom vysokou inteligenci emocionální. Stejně tak může mít vysokou inteligenci racionální a může mít nízkou emocionální a duchovní, atd.

Mnoho lidí dosáhlo úrovně materiálního blaha, a přece cítí, že jim něco chybí, že chtějí něco víc. Mnozí mluví o prázdnotě “zde”, a přitom poukazují na oblast kolem srdce. To “víc” má zřídkakdy spojitost s formálním náboženstvím. Duchovní inteligence není nutně spojena s náboženstvím a zbožnost nijak nezaručuje vysokou duchovní inteligenci. Konvenční náboženství představuje vlastně jakýsi soubor pravidel a přesvědčení vnucených z vnějšku.

Duchovní inteligence je vnitřní vrozená schopnost lidského mozku a psýché, která čerpá ze srdce samotného univerza jako ze svého nejhlubšího zdroje. Je inteligencí duše, kterou se můžeme uzdravit a díky ní dosáhnout celistvosti. Toužíme po “hlubší jednotě a společenství”, ale nalézáme k tomu jen málo zdrojů v našich bytostech svázaných egem a v symbolice či institucích naší kultury.
Inteligence spirituální spočívá v hlubší části lidského Já a je napojena na moudrost přesahující ego či vědomou mysl. Pomocí ní rozeznáváme nejen existující hodnoty, ale také tvořivě objevujeme nové. Vytváří samotnou možnost mít hodnoty. Tak předchází všechny specifické hodnoty a jakoukoliv konkrétní kulturu. Předchází všechny formy náboženského vyjádření, které může mít. Díky ní je náboženství možné, ale ona sama na něm nezávisí.

Vědci již provedli většinu základního výzkumů odhalující nervové základy duchovní inteligence v mozku, jenže převažující paradigma racionální inteligence zatlačuje další bádání svými vlastními údaji.
Začátkem 90.let americký neuropsycholog M. Persinger a později neurolog V.S.Ramachandran provedli výzkum existence tzv. “bodu Boha” v lidském mozku. Toto centrum je umístěno v nervových spojích spánkových laloků. Jak bylo zjištěno, jsou aktivní, kdykoliv jsou zkoumané subjekty podrobeny diskusi o duchovních či náboženských tématech. “Bod Boha” nedokazuje boží existenci, ale ukazuje, že mozek se vyvinul tak, aby mohl klást nejvyšší otázky, aby měl a využíval citlivost pro vyšší hodnoty a smysl.
Práce rakouského neurologa W.Singera z 90.let o “vazebním problému” ukazuje, že v mozku existuje nervový proces, který je plně věnován sjednocování a vyhodnocování naší zkušenosti. Je to nervový proces, kdy doslova “svazuje” naši zkušenost dohromady. Před tímto výzkumem vědci rozpoznávali pouze dvě formy organizace mozkových neuronů.
První formou jsou sériové neuronové spoje, které jsou základem naší racionální inteligence. Tyto spoje umožňují mozku provádět pravidla, myslet logicky-racionálně, prostě krok za krokem.
Druhou formou jsou neuronové sítě, které náhodně spojují stovky tisíc náhodně pospojovaných neuronů do jiných masivních svazků. Jsou základem emocionální inteligence, která rozpoznává obrazce a buduje struktury jednání.

Harvardský neurolog a antropolog T. Deacon nedávno publikoval práci o počátcích lidského jazyka, ve které dokazuje že jazyk je výlučně lidská, symbolická a významotvorná aktivita, která se rozvinula současně s rychlým rozvojem čelních mozkových laloků. Řečeno evolučním jazykem, jeho práce ukazuje, že jsme doslova použili duchovní inteligenci k tomu, abychom zvětšili mozek. Duchovní inteligence nás naprogramovala k tomu, abychom se stali tím, čím jsme a dává nám možnost dalšího “přeprogramování”- k růstu a transformaci, k dalšímu vývoji našeho lidského potenciálu.

Duchovní inteligenci používáme k tomu, abychom byli tvořiví. Obracíme se k ní, když potřebujeme být pružní, tvořivě spontánní, mít vizi. Používáme ji ke svým existenciálním problémům- když se cítíme ve slepé uličce, uvězněni našimi vlastními návyky a neurózami v minulosti, když se potýkáme s chorobou nebo žalem. Dává nám hluboký cit pro smysl životních zápasů. Ty naše nejtěžší existenciální problémy v životě vyvstávají mimo oblast toho, co očekáváme a důvěrně známe mimo daná pravidla.
Jedná se o pravidla, které přesahují minulou zkušenost, to, s čím umíme zacházet. Hranice mezi oblastí ve které dobře víme, co jsme a oblastí, ve které jsme ztraceni a zcela bezradní. Duchovní inteligence je náš smysl pro hluboký intuitivní cit a hodnoty, je našim průvodcem po okraji. Je to naše svědomí.

Duchovní inteligence nám umožňuje zacelovat trhlinu mezi “já” a těmi ostatními. Ale pouhá emocionální inteligence nám tuto průrvu nepomůže překonat. Musí přijít duchovní inteligence, abychom mohli pochopit, kdo jsme a co pro nás věci znamenají a jaký význam mají ostatní v našem vlastním světě. Pomáhá nám přerůst naše bezprostřední egocentrická já a dosáhnout hlubších vrstev, které jsou v nás ukryty a s její pomocí jsme schopni žít život v hlubší rovině smyslu.
Abychom plně ovládli naši duchovní inteligenci, je někdy nutné pohlédnout do tváře pekla, setkat se s možnostmi zoufalství, bolesti, hlubokého utrpení či ztráty a nalézt s nimi smíření. “Když se ztotožníme se ztrátou i ztráta je zakoušena bez odporu.” říká starobylý čínský text zvaný jako Tao-te-ťing. Musíme toužit někdy až v nejhlubším nitru naší bytosti, abychom nalezli smysl, který nás osloví- příslib něčeho nového, čistého, oživujícího.
Pak můžeme nalézt to, po čem toužíme a podělit se o plody našeho tvůrčího objevu s ostatními. Židovský mystik rabbi A. Heschel řekl: “Jsme blíže k Bohu, když se ptáme, než když si myslíme, že známe odpovědi.” A B. Pascal napsal jménem Boha: “Nehledali byste mne, kdybyste mne už nenalezli.”

Zpracováno dle: Danah Zohar, Ian Marshall- Spirituální inteligence

Otevřená mysl

OTEVŘENÁ MYSL – ŽIVÉ MYŠLENÍ.

Živé myšlení je jakousi živou vodou našeho života jehož nezbytnou složkou je CIT.
Jde o opakované, nikdy nekončící prověřování a aktualizování starých přesvědčení a forem myšlení.
Díky citu tříbíme svá poznání v čase a jsme tak schopni přijímat Pravdu vyšší, nikoli většinově uznávanou či pohodlnější a výhodnější.

Míra citu či jeho úplná absence je zásadní rozdíl v míře zdravě uvažujícího člověka, psychopata a stroje.

Život je přirozená forma vzdělávání v níž následujeme příklady, které s námi v daný moment rezonují.
Důležitou roli zde hrají vzory, se kterými se v době dospívání identifikujeme. Přijímání názorů z okolí a jejich opakované upevňování či tříbení a případná změna názoru, je naše zodpovědnost.
Důležitou roli zde hraje schopnost kritického myšlení a poctivé sebereflexe. Ochota konstruktivní zpětnou vazbu dávat i přijímat.
Díky rozvíjení těchto schopností, má mysl možnost se průběžně očišťovat od většinově převzatých názorů a nefunkčních způsobů komunikace v rodině, sociální bublině a kultuře ve které žijeme.

Školní docházka, je především nástroj vzdělávání a kontroly v systému.
Je-li systém postavený na nezdravých základech, míra jeho nemoci se projevuje i ve všech jeho složkách.
Proto zde, hrají důležitou úlohu jednotlivé “vzory” nejen svými znalostmi, ale zároveň svou lidskou kompetencí v utváření hodnotového žebříčku života v systému, který je třeba neustále očišťovat od zastaralých forem myšlení.

Při výchově je třeba citlivého přístupu, nadhledu a zohlednění různých úhlů pohledu a individuálních potřeb jedince pro zdravý, rovnoměrný vývoj a naplnění všech jeho fází.

Zlozvyky v myšlení a následně žití, nám často brání vidět život reálně se všemi jeho zákonitostmi a principy. Jejich genialita je tak ohromující a jednoduchá zároveň, že zkrátka nevěříme, že je to Pravda.
Jsme stále dokola zneužíváni dogmatem „rozumu“ bez citu.

Pocity jsou živoucí částí vědění člověka.
Jsou to aktuální informace z našeho vnitřního prostředí, které zásadním způsobem ovlivňují vnímání okolního světa i sebe samých. To, co cítíme nelze narozdíl od myšlení zmanipulovat, lze to však, potlačit či si mylně vykládat a proto se musíme naučit svým pocitům opětovně naslouchat a porozumět.
Dlouhodobě potlačované či nezpracovávané základní lidské potřeby a to včetně těch emočních, nás jinak v “dospělosti” podprahově ovládají.

Pocity jsou nedílnou součástí otevřené komunikace a schopnost s nimi pracovat, je tak ve vývoji člověka, lidstva a ozdravení zastaralého systému dnešní zrychlené doby, nezbytná.

Naše dnes již tak předrážděné a strojově používané mozky, lidí bez citu, systém “chytře” zneužívá k vymytí zdravého selského rozumu a logiky.
Jednoduchost a čistotu v myšlení, nahrazuje překombinované a složité myšlení vedoucí ke zkratkovitosti.
Díky nálepkování a škatulkování se tak postupně ztrácíme v překladu a povrchnosti.
Necítíme dávno přirozený řád života.

Tam, kde jsme se odklonili od původních zákonů přírody a vytváříme umělá pravidla, která s nimi nejsou v souladu, porušujeme přirozený tok života a následky si neseme jako jednotlivci i lidstvo jako celek.
Neznalost zákona neomlouvá, zde platí daleko více, než jsme schopni dohlédnout. Vyšší spravedlnost, o kterou se většinově nezajímáme, sebou nese následky, které si jen nedáváme do souvislostí.

Nemusíme přečíst stovky knih, abychom moudře žili, stejně jako nás z paměti odříkané citáty slavných nečiní moudrými.
V řízení velkých společností i zemí nebývají moudří, ale většinou “pouze” inteligentní lidé.
Nedílnou součástí moudrosti je cit a morální kodex života v Pravdě. U inteligence tato podmínka není.

Skutečná vzdělanost a hluboká moudrost, jsou výjimečná kombinace.
Bohatství, popularita, vzdělání či fyzická krása a s nimi přicházející pocit vyjímečnosti, vlastní důležitosti a nadřazenosti, často zadusí nezbytnou pokoru a opravdovost dříve, než-li člověk dozraje svému “úspěchu” i lidsky. Díky nepochopení a nezvládnutému egu, se tak uzavírá skutečný lidský potenciál a vývoj jednotlivce i společnosti.

Partnerství

Partnerství jako princip, je pevným základem fungujícího vztahu.

Vztah je živý, vyvíjející se organismus, jehož forma i úroveň, se mohou v průběhu času měnit.
Princip partnerství funguje v rodině stejně jako ve vedení společnosti.
Manželství, milenecký vztah, přátelství, rodičovství i vztahy pracovní se tedy pohybují v rozmezí od partnerství až po různé formy zneužívání a násilí.

Nejsme-li ve vztahu schopni principu partnerství, více či méně energeticky parazitujeme na svém okolí.

Schopnost navazovat a vytvářet zdravé citové vazby se utváří v rodině a následně společnosti.
Viděním se „očima svého okolí“ a osvojením si jeho vzorců myšlení, stává se naší základní potřebou, uspokojovat tento sebeobraz a vzorce za každou cenu, byť sebedestruktivním způsobem.

Osobnost, která není důsledkem tohoto filtru ve vnímání, schopna vidět se reálně, těžko zvládá PARTNERSTVÍ a používá náhradní formy manipulace. Snaha zalíbit se, či hrubost a násilí.
Manipulace nemusí být vždy vědomá a proto nemusí nezbytně vycházet ze zlého záměru. Může být nástrojem v rukou „nešťastného“ člověka s přejatými vzorci chování a nevnímání souvislostí.

Míra dramatu, které člověk vytváří je ukazatelem rozdílu mezi realitou a tím jak sebe a okolí vnímá a prožívá.

Osvobozením se od nemocných vazeb a těchto dramat opouštíme minulost a můžeme začít vytvářet a žít nesobecké, naplněné vztahy se svým okolím.

Jsme součástí přírody a zákonitostem symbiózy podléhají buňky, stejně jako člověk.
Narozdíl od nich máme k dispozici i cit, mozek a slovo, tak s nimi vědomě pracujme.

Homo Sapiens

Nejvyšší dosaženou kompetencí člověka je lidskost. Autenticita nebo-li opravdovost je její nezbytnou součástí.
Je to stav, kdy to, co si myslíme a cítíme uvnitř žijeme i navenek, ať již v pozitivním či negativním smyslu slova. Vypovídá o našem názoru a stavu vědomí v daném okamžiku.

Člověk žijící v nevědomosti, dokáže bez ohledu na intelekt, vzdělání a dobré životní podmínky napáchat nejhorší škody a zločiny na lidství.
Opětovné propojení se se svým vyšším JÁ – uvědomění si a přijetí duchovního původu člověka a následné naplnění významu jeho honosného názvu Homo sapiens, je dalším možným krokem a výrazným skokem v evolučním vývoji lidstva.

Je to nevnímání a nepochopení všech souvislostí, které nám život každodenně přináší a ukazuje. Namyšlenost člověka, který ještě nepoznal sám sebe, říká si pán tvorstva, řadí nás mezi zvířata a chce plenit a vládnout namísto pečovat a vést.
Obecně přijaté pravdy, kterými jako bychom zakleli a uvrhli člověka do opakovaného následování nemocných vzorců rodičů, skupin a celých společností parazitujících, namísto spolupracujících se svým vlastním druhem.

Zásadní rozdíl v životě zvířete a člověka, je postupný rozvoj myšlení ve spojení s citem, svobodnou vůlí a přijetím zodpovědnosti za svá rozhodnutí ve všech oblastech svého života.
Opravdovost, přehodnocení a posun. Pohyb a růst – základní princip vývoje celého vesmíru jako opak sebedestrukce a zničení.

Z toho jasně vyplývá, že jsou mezi námi jedinci, kteří k Homo sapiens ještě nedozráli.
Slepé následování pohodlného pudu, přizpůsobení myšlení, aby odpovídalo stávajícímu způsobu života a neochota ke změnám, otupuje mysl natolik, že může vést ke ztrátě schopnosti přehodnotit a změnit svůj přístup k němu.

Hovoříme různými světovými a odbornými jazyky, ale nezvládáme základy otevřené komunikace člověka s člověkem.
Čteme zkratkovitě podle nálepek a označení škatulek ve své hlavě, které již v materialisticky pojatém základu kastují a třídí.
Peníze, moc, barva pleti, ale dokonce i vzdělání a pohlaví nás potom běžně rozdělují.

K čemu slouží naše přirozené vlohy a předpoklady?
Učíme se co nám není vlastní a ztrácíme schopnosti, které jsou nám přirozené… Proč?? Musíme být stejní? Chceme vymyslet jak být originální nebo přirozenou osobitost?

Encyklopedické znalosti jsou pro ty, pro které je to přirozená forma poznání a mají k tomu předpoklady. Věřit ve vzdělánost, Lásku a zdraví je něco jiného, než s nimi obchodovat.

Naše nemocná, neživá mysl, udělala obchod ze všeho původně přirozeného a čistého: Slovo, vztah, děti, sex, vzdělání, zdraví i život sám. Díky materialistickému pohledu na svět, jsme se naučili obchodovat se vším.
Zneužili jsme Slovo a chtíč až nadoraz. Laciný marketing a peníze dokonale ovládli naše myšlení i svět.

Skutečně věříme, že můžeme bez následků zneužívat znalosti a dovednosti člověka a bez lásky vyrábět a množit cokoliv a kohokoliv? Že spolknutím pilulky vyřešíme daleko hlubší problém člověka a lidstva?

Bez ohledu na rychlý vývoj technologií, jsme stále především lidmi se základní potřebou naplnění zdravé citové vazby. Rozvíjíme své citové vlohy a schopnosti? Uvědomujeme si jejich nazastupitelnost v našem životě i v životě našich dětí?

„Moderní“ věda, medicína, školství i další mainstreamově vnímané obory, vychází z materialistického pojetí světa. Uchvácené rychlým vývojem technologií následují jejich překotný vývoj, často za každou cenu. Nezajímajíc se o hlubší souvislosti si nepřipouští duchovní podstatu člověka, která se nenechá ošidit a opakovaně se hlásí o slovo ve formě fyzických i psychických nemocí, násilí a zastaralých forem řízení skupin a států. Není kam spěchat! Je třeba jít v souladu.

Naše největší nebezpečí není zbraň hromadného ničení v rukou šílence, ale nezpracované sobectví, nenasytnost a povrchnost v nás všech. Vidíme jen špičku ledovce, že zamrzá celý kopec nevidíme.
Co se stane když potlačíme vše co nás vede k tomu lepšímu z nás? Je budoucnost lidstva umělá inteligence v rukou bezcitných lidí?

Základní přirozený zdroj energie, který nám skutečně dochází a ohrožuje naše životy, budoucnost naší planety i budoucnost lidstva, je Láska a s ní úzce spjatý zdravý rozum.
Zde se nejedná o přírodní výběr, ale nedostatek citu a nepochopení. Evoluce pokročila, jedná se o výběr každého z nás. Volíme mezi Láskou a nemocí.
Ve hře je zdravý vývoj či sebedestrukce druhu Homo Sapiens.

Muž a žena

Téma se připravuje …

Kontakt

Magdalena Soušková
Salon Be Lovely
Kolowratský palác
Na Příkopě 17
Praha 1
  +420 603 231 929
  magdalena@umenikrasy.cz