Magdalena
Nastavuji zrcadlo v otázkách etiky a osobnostního růstu, vedoucí k sebepřijetí a uzdravení vztahů, duše i těla.
Pomáhám porozumět zákonitostem života a nalézat v sobě schopnost a sílu přijímat situace a změny, které s sebou život přináší, hledat a pochopit momenty ve kterých jsme se ztratili a přijali cizí pravdy.… více

Dvacetčtyři let jsem se pohybovala v oblasti reklamy a ženské krásy, z toho osmnáct let jako vizážistka.
V průběhu let jsme si uvědomila, jak laskavost a pár tahů štětcem může změnit pohled ženy na sebe, svůj život i přístup k němu.

Spolupracuji s výraznými osobnostmi veřejného života i s ženami různých oborů a společenských skupin. Jejich životní příběhy a otevřené zpovědi, mi pomohly vnímat způsoby myšlení a vidění světa očima druhých.
Má vlastní těžká období, ve mě probouzela hlubší otázky, na které jsem chtěla znát odpovědi a s jedním z nejtěžších, přišlo i PROZŘENÍ a mnoho nečekaných odpovědí.

Získaný duchovní nadhled, vhledy, obrazy a jednoduchá, srozumitelná poznání o sobě, životě, jeho principech a přirozeném řádu v nás, propojily všechny mé životní zkušenosti v ucelený obrázek o podstatě problému života a vztahů v něm.

Následovaly roky konzultací, seminářů, přednášek psychologie, studia ezoterních pramenů, filosofických i alternativních směrů a pátrání zda vůbec, či na jakém principu je položena jejich nosná myšlenka a kam až sahá.
V závěru mého samostudia, jsem se seznámila s učením Etikoterapie, které bylo zcela v souladu s mým tehdejším poznáním a udalo jasný směr dalšího vývoje.

Práce s vnitřní sílou, čistotou myšlenky a slova, lidskostí, poznáváním sebe samých, svých skutečných motivací a hranic, dnes vnímám jako přirozené vyústění mé životní cesty a uzavření kruhu ve vnímání krásy a celistvosti člověka.…schovat

Magdalena

Konzultace

Semináře

OSOBNÍ KONZULTACE

více …

KONZULTACE KRÁSY

více …

ŽENSKÝ KRUH

více …

ŽIVÉ ODRAZY

více …

Osobní konzultace

 

Nabízím svůj vhled na cestě, kterou jsem sama prošla.
Společně vytváříme prostor k hledání Vaší podstaty, zahalené a zkreslené prožitými zkušenostmi a přejatými názory.

Procházíme úskalí Vašeho života, či ujasňujeme nový začátek a směr z Vaší dlouhodobé tíživé životní situace, nespokojenosti či konkrétních, momentálních potíží.

Odhalujeme původ nemocného vztahu k sobě a okolí, zdroj Vašich současných problémů, nemocí či pocitů nenaplněného života.

Váším aktivním přístupem otvíráte vnitřní dialog, který skrze nově nahlížené životní situace léčí duši i tělo do větší hloubky v minulosti. Připraven uvolňujete stará niterná zranění a osvobozujete se od zastaralých forem myšlení a zlozvyků, které Vám nedovolí činit rozhodné kroky v různých oblastech života.

Rozhodnutí a první krok, je vždy na Vás.

Párová konzultace

 

Uzdravování vztahů vychází vždy z primárního, zdravého vztahu sám k sobě.
Vždy je třeba si uvědomit, že druhého člověka čteme a vnímáme i skrze to, kdo jsme my sami.
Komplikované vztahy v rodině a partnerství v soukromé i pracovní sféře, jsou tedy odrazem různých vnímání realit, nikoli reality samotné.

Společně hledáme cestu k umění spolupráce a tvorby, v krajním případě k odloučení či ukončení vztahu v respektu, na jehož základě stavíte další harmonický vývoj a nové, zdravé vztahy.
Na Vaší cestě jsem průvodcem. Pozorovatelem a tím, kdo nastavuje zrcadlo v místech, kde jste se navzájem ztratili.

Bližší informace a objednání ke konzultacím na tel. čísle: 603 231 929

Konzultace krásy

Doba trvání: 2 hodiny cena: 2 500,- Kč/ osoba

Tato konzultace je ideální v čase, kdy cítíte potřebu změny. Možnost vidět se jinak a udělat první či další krok ve Vaší transformaci.

Průběh:
– úvodní rozhovor
– úprava obočí
– líčení komentované jazykem symboliky
– konzultace Vaší kosmetické výbavy a doporučení
– závěrečný vhled a další možné kroky

Škola líčení

 

Doba trvání: Individuální cena: individuální

Škola líčení komentovaná krok po kroku.
Líčíte se sama pod mým vedením.
Rozsah a délku domlouváme dle individuální potřeby.

Tuto službu je možné rezervovat na základě předchozího absolvování “Make-up konzultace” či “Ženského kruhu”.

Živé odrazy

4-8 žen (sudý počet)

Sobota: 15.9. 2018 / 9:00 – 18:00 hodincena: 2 000,- Kč/ osoba

Síla podvědomí se vždy nějakým způsobem projevuje v našem chování a pod vrstvou naučených gest a stereotypů se může, stejně jako pod make-upem, skrývat daleko více, než se zdá.

Make-up a líčení je v zde především nástrojem a cestou, nikoli jediným cílem. Jste si se ženou ve Vaší dvojici navzájem živým plátnem i zrcadlem. Pracujeme s doteky, rozvíjíme ženskost, cítění, komunikaci i techniku líčení.

Tento seminář je pro dvojice / maminky s dcerou, sestry, kamarádky či kolegyně/, které chtějí rozvíjet svou intuici a vztahy. Práce v páru takto z blízka, je ve své podstatě velmi intimní záležitostí a dovednost líčení je zde rozvíjena i skrze hlubšího propojení se v kruhu.

– v průběhu dne probíhá diskuse vyplývající z přirozeně vzniklých situací a témat
– součástí je pauza na oběd

Na seminář je třeba se telefonicky či zasláním zprávy přihlásit a rezervovat si místo.

Ženský kruh

Termín: 22.9. 2018 / 9:00 – 18:00 hcena: 1 300,- Kč

 

Každá jsme jiná, každá řešíme v různém čase různá témata, žijeme v různých prostředích a máme rozmanité předpoklady i možnosti. Sdílení v kruhu vynáší na povrch otázky, které Vás trápí, které je třeba zpracovat a nechat odejít. Různé náhledy na stejné zkušenosti pomáhají k přehodnocení a uvolnění starých sporů a křivd. Vnáší harmonii do života i vztahů.

Svět krásy, kult mládí, sexu a dokonalosti všude kolem nás. Jaký vliv má dnešní doba, časopisy, reklama, média, trendy a naše “vzory” vliv na nás a co to vnáší do našich myslí a životů? Co to v nás vyvolává a kam nás to žene? Jak běžně fungujeme a jak se nenápadně posouvají naše i obecné hranice? Jak se to odráží v našich domovech a partnerstvích?

Co nás trápí v otázkách krásy a sebepřijetí?
Co bychom na sobě rády změnily a proč? Jaký pohled na svět ženské krásy a její důležitost jsme přijaly za své? Jak se s nadhledem orientovat v nepřeberném množství kosmetiky, rad a informací kolem nás?

Co znamená mateřská láska, kde je zdravá hranice oddělující lásku opičí? Co přenášíme na své děti a jak si to přebírají? Kde končí naše a začíná jejich zodpovědnost za to, co prožíváme?

Zkušenost, jakou si přišla naše duše udělat a témata, která si vybrala ke zpracování, se odráží v našem vnějším projevu chování i ve fyzickém těle.
Dávná, skrytá zranění a nepochopení nahradila zcela přirozený vnitřní řád v nás chaosem.
Sdílením v ženském kruhu tento chaos v sobě odhalujeme, pojmenováváme a zahajujeme tak přirozený léčivý proces.

V semináři vycházíme z témat a potřeb, konkrétní skupiny.

Na seminář je třeba se telefonicky či zasláním zprávy přihlásit a rezervovat si místo.

 

Termíny

SEMINÁŘE

Ženské kruhy

22.9. 2018 09:00 – 18:00

Živé odrazy

15.9. 2018 09:00 – 18:00

PŘEDNÁŠKY, TÉMATICKÉ VEČERY

Cítit se krásná v každém věku … Přednáška v komunitním centru pro aktivní seniory Právě teď

6.6. 2018 15:00

 

Očima druhých

Tereza KOSTKOVÁ

Kateřina BROŽOVÁ

Simona SZTULOVÁ

Lucie KŘÍŽKOVÁ

Blog

Úvodní slovo

více …

Láska

více …

Duchovní inteligence

více …

Otevřená mysl

více …

Otevřené srdce

více …

Partnerství

více …

Nové téma

více …

Úvodní slovo

Děkuji svým duchovním učitelům za hlubší odhalení života a zušlechťování již nabytého vědomí.

Za odhalení rozměru života v lásce.
Za vytříbené názory, laskavost i pevnost, které jsem v hloubi duše konfrontovala s pravdami svého dosavadního vědění.
Za často bolestivá poznání o sobě samé i svých nejbližších, o našich životech, zraněních, postojích a vzorcích, které se postupně mohli začít hojit a měnit.

Děkuji i svým dalším učitelům v podobě rodičů, sourozenců, partnerů, dětí, přátel a kolegů, za společné zážitky a situace, skrze které jsem na vlastní kůži procítila a postupně pochopila, co Láska je a co není.

Základní principy života jsou jednoduché. Pochopení všech souvislostí, však vyžaduje více času a hluboký zájem o ně.
Uvedená témata, příklady a přirovnání, slouží k utvoření základní představy o fungování podstaty života a vztahů v něm.

Mé názory a zamyšlení vychází z víry v Boha, vyšší princip, zdravý selský rozum a lidskost.
Nesouvisí s církví ani slepou vírou ve vědecký mainstream, stávající systém či jiná náboženství.

Jak to všechno začalo?

… Náročné dětství a jasné vnímání, že ti „dospělí“ dělají spoustu nesmyslných a zbytečných věcí…

NIKDY JSEM NEPŘIJALA ZA SVOU MYŠLENKU, ŽE TO NEJDE JINAK A LÉPE.

Nevěděla jsem však, že snaha pomáhat a chránit, může mít i druhou stránku mince a mnoho dalších motivací a úhlů pohledu.
Nevěděla jsem, že pocit, že nám něco chybí nesouvisí jen s tím co nedostáváme od druhých, ale i s tím, co nedokážeme dát sobě my sami.
Nevěděla jsem, že být milující a svobodný člověk, znamená především do hloubky poznat a přijmout sám sebe.

Dnes již vím, že otevřená forma násilí v kombinaci s manipulací, které jsem měla možnost jako dítě zažít, není cesta silných, nýbrž nevědomých.
Vím, že jediný boj, který má skutečně smysl, je moment, kdy je zapotřebí zabojovat sám se sebou.
Vím, že být rozumný neznamená milující, opravdový a šťastný.
Vím, že nemusím mít vždy pravdu, ale jsem připravena naslouchat a diskutovat s těmi, kteří ji znát chtějí.
Vím kdo jsem JÁ a znám svou skutečnou motivaci.

Dokonalost v tomto životě je iluze, které se pokoušíme různými způsoby dosáhnout, avšak jen někteří se jí přibližují životem v Lásce a harmonii, již tady a teď.

Láska

 

LÁSKA je výchozí podstatou vesmíru, jeho vývoje a růstu. Je to laskavost i pevná hranice, která chrání nás i druhé.

Je nejsilnější tvořivou energií.
Jazykem, který spojuje bez ohledu na věk, pohlaví, hranice, kulturu, postavení či názory.
Přirozenou součástí života, vycházející z nás samotných.

Má mnoho podob a forem, i mnoho záměn a náhradních závislostí.
My sami volíme mezi Láskou a nemocí, mezi svobodou a potřebou vlastnit a ovládat.

Mylné či romantické představy o ní, nás často udržují ve vztazích, které nás neobohacují a přirozeně nefungují, či nás z nepochopení skutečného problému ve vztahu bezhlavě ženou do úniků a vztahů, které opakovaně troskotají či plní pouze společenskou funkci.


Chceme skutečně Lásku a její naplňující prožívání, nebo jen zdánlivý pocit, že ji máme?
Jsme naplnění Láskou či chceme po druhých, aby zaplnili naši prázdnotu?

Abychom měli možnost poznat a pochopit rozdíl skrze vlastní prožitek, procházíme různými vztahy a situacemi, kde máme možnost do hloubky procítit rozdíly.

Přišli jsme se poznávat a růst rozmanitými cestami a formami.
V momentech, kdy v nás pocit křivdy, zrady, odmítnutí, nepochopení či jiná bolest vyvolá zlost, nejistotu, strach, nenávist, pomstychtivost …. a my jim dovolíme zvítězit a rozvinout se v nás, začínáme uzavírat a ztrácet sami sebe.
Od dětství se tím postupně a zcela nenápadně stavíme mimo realitu, odděleni za společenskou maskou “chránící” nás před dalším zraněním.
Všechny další momenty a životní situace již vnímáme přes tyto emoční filtry z našich dosavadních i zapomenutých zkušeností a nezahojených ran. Uzavřeni do bublin svých vlastních realit nám nedovolí vidět život svobodně, takový, jaký skutečně je.

Pokud si toho nejsme vědomi a průběžně se sebou nepracujeme, stávají se tyto bubliny postupně větší zátěží, která se odráží na našem psychickém i fyzickém zdraví. Jsou tak „srostlé s naší osobností“, že nejsme schopni vidět nepřirozenost a často i absurditu našeho myšlení. Zaměňujeme, abychom neviděli svůj obraz ve „špatném“ světle svého vlastního souzení.

Nelze zdravě a láskyplně žít, dokud jsme svá vlastní emoční zranění nezahojili a nejsme ochotni otevřeně hovořit o našich pocitech s těmi, kterých se to týká či s těmi, které milujeme.
Lehce v nás může vyvolat bolest každé slovo i pokus o sblížení člověka, který nic netušíc naráží na hluboké rány ukryté pod léty vrstvenou maskou.

Nevyřčené obavy či vlastní pocit viny, nechuť tuto masku odložit ještě více prohlubují. Je to jako schovávat otevřenou zlomeninu pod peřinou, a přitom se divit, že nás zraňuje každý, kdo se k nám přiblíží a nechtíc se naší neviditelné peřiny dotkne.
Ukrýváme se za ní, abychom se chránili, ale opak je pravdou.
Čím déle své nevyřčené pocity schováváme, tím více síly ztrácíme a žijeme nemocné vztahy jen proto, aby naše ego nemuselo odkrýt peřinu a ukázat otevřenou ránu a svou pravou tvář.

Milující bytost, nám může sílu Lásky a čistotu myšlení připomenout a staré rány tak pomoci zhojit. Nemůže to však učinit za nás.
S takovou osobností se lze učit partnerství a bezpodmínečné Lásce, které jsme se v dětství jen málokdo naučil.

Duchovní inteligence

Míra citu, skrze kterou v daném čase vnímáme, myslíme, mluvíme a jednáme.

Nepamatuji se, jaká situace ve mě vyvolala potřebu zamyslet se na toto téma, ale v každém případě jsem přemýšlela o tom, jak je možné, že se někteří lidé i přes vysoké IQ, výrazné EQ a kvalitní vzdělání i vysoké postavení, chovají v různých situacích tak, jak se chovají…

Uvědomila jsem si, že naší součástí je něco, co o nás vypovídá daleko víc, než se na první pohled zdá. Něco, co nás přesahuje, co se nedá změřit či spočítat. Napadla mě “Duchovní inteligence” a začala rozvíjet myšlenku…

Duchovní inteligence roste s životními zkušenostmi, dovedností naslouchat sobě i druhým a následným tříbením myšlenek upevňujících vnitřní, morální kodex.

Hluboká moudrost staré duše, čerpá nadhled ze zkušeností předchozích životů.
Vnímá v širších souvislostech, které nejsou omezeny prosotorem ani časem.

Stará duše vědomého člověka, má díky spojení silné intuice a logického uvažování schopnost nadoborové dedukce, která mu nedovolí slepé následování nefunkčních pravidel, starých dogmat či povrchnosti své doby.

Jedná i ve zlomových okamžicích zcela spontánně v zájmu svém i skupiny, či v zájmu jednoty a celku, v souladu s vyšším principem Vesmírného řádu, bez ohledu na svůj prospěch a většinové mínění.

Láska je prapůvodní zdroj, silnější a tvořivější než pouhý intelekt bez citu. Dává sílu i chuť žít a tvořit, namísto ovládat, vlastnit a ničit.

Pro zvídavější duše, uvádím plnou verzi článku, který jsem následně našla pod názvem:

SPIRITUÁLNÍ INTELIGENCE

Na samém počátku 20.století se stalo velkým tématem IQ (inteligence quocient-inteligenční kvocient). IQ charakterizuje schopnost, kterou používáme, řešíme-li logické nebo strategické problémy. Je označována také jako racionální inteligence.
K jejímu měření byly vyvinuty testy, které se staly prostředkem pro třídění lidí podle stupňů inteligence. Jejich výsledky by měly údajně označovat schopnosti lidí. Čím vyšší má člověk IQ, tím vyšší je podle této teorie jeho inteligence.

V polovině 90. let Daniel Goleman popularizoval výzkumy mnoha neurologů a psychologů, které ukazují, že stejnou důležitost jako IQ má i EQ (emocionel quocient-emoční kvocient ) označující emocionální inteligenci.
Díky této inteligenci jsme schopni si uvědomovat naše vlastní pocity a pocity ostatních lidí. Dává nám schopnost vcítění a soucitu, motivaci a možnost vhodně reagovat na bolest nebo nepříjemné pocity. Emocionální inteligence je základním předpokladem efektivního používání inteligence racionální. Jsou-li poškozeny ty části mozku, kterými cítíme, pak také méně účinně myslíme.

Na základě dalších, dosud nezpracovaných, vědeckých údajů je patrno, že existuje ještě třetí typ inteligence. Jestliže má být náš obraz lidské inteligence úplný, musíme vzít v úvahu také tuto inteligenci, kterou je spirituální nebo-li duchovní inteligence.
Jedná se o inteligenci, s jejíž pomocí řešíme problémy smyslu a hodnot. Inteligenci, díky které můžeme dát našim činům a našim životům širší, bohatší a smysluplnější kontext. Inteligence, která nám umožní jeden způsob jednání (či životní dráhu) vyhodnotit jako smysluplnější než nějaký jiný. Duchovní inteligence je totiž nutným základem pro efektivní fungování jak racionální, tak emocionální inteligence. Jde o naši nejvyšší inteligenci.

Ve slovníku je “duch” označován jako “oživující či vitální princip- to, co dává fyzikálnímu organizmu život a odlišuje jej tak od jeho materiálních prvků (“dech života”). Lidské bytosti jsou duchovní stvoření, protože je pohání potřeba klást “podstatné” či “nejvyšší” otázky jako jsou: “Proč jsem se narodil? Co je smyslem mého života? Proč bych měl jít dál když jsem unavený, deprimovaný či se cítím poražen?”
Ve skutečnosti jsme nejen poháněni, ale jako bytosti přímo definováni specificky lidskou touhou nalézt smysl života a hodnotu toho, co děláme a zakoušíme. Máme touhu vnímat svůj život v nějaké větší, smysluplné souvislosti, ať už je to rodina, společenství, fotbalový klub, naše práce, náboženské zázemí nebo svět jako takový. Toužíme po něčem, o co bychom mohli usilovat. Po něčem, co nás samotné a pouhý přítomný okamžik přesahuje. Po něčem, co dá nám a našim činům hlubší smysl.

Racionální ani emocionální inteligence, ať zvlášť nebo dohromady, nestačí k úplnému vysvětlení komplexnosti lidské inteligence a nepřeberného bohatství lidské duše a fantazie. Počítače mají vysoké IQ, vědí, co to jsou pravidla a jak je lze bezchybně provádět. Zvířata mají často vysokou emocionální inteligenci, mají smysl pro situaci, ve které právě jsou a umějí vhodně reagovat. Ale ani počítače ani zvířata se nikdy neptají, proč máme taková pravidla a situace a zda by mohla být jiná nebo lepší. Pohybují se pouze uvnitř daných hranic. Duchovní inteligence dělá z lidí tvořivé bytosti, které mohou měnit pravidla i své vlastní hranice.

Duchovní inteligence nám dává schopnost rozlišovat. Dává nám smysl pro mravnost i schopnost mírnit tuhá pravidla porozuměním a soucítěním, právě tak, jako schopnost vidět, kde mají porozumění a soucit hranice. Pomocí ní se potýkáme s otázkami dobra a zla a rozvíjíme naše nerealizované možnosti- sníme, usilujeme, zvedáme se z bláta. Především touto transformační silou se duchovní inteligence liší od inteligence emocionální.
Protože duchovní inteligence působí doslova mimo mozková centra, ze sjednocujících neurologických funkcí mozku, integruje všechny typy inteligence. Teprve ona z nás dělá plně racionální a duchovní bytosti.

V ideálním případě naše tři základní inteligence pracují společně a navzájem se podporují, protože náš mozek je navržen tak, aby pracoval tímto způsobem. Nicméně každá z těchto tří inteligencí má oblast, ve které je silná, a proto mohou fungovat i zvlášť. Z toho důvodu nemusíme mít nevyhnutelně vysokou či nízkou inteligenci ve všech třech oblastech současně.
Člověk nemusí mít vysokou racionální inteligenci, nemusí mít vysokou duchovní inteligenci, ale může mít při tom vysokou inteligenci emocionální. Stejně tak může mít vysokou inteligenci racionální a může mít nízkou emocionální a duchovní, atd.

Mnoho lidí dosáhlo úrovně materiálního blaha, a přece cítí, že jim něco chybí, že chtějí něco víc. Mnozí mluví o prázdnotě “zde”, a přitom poukazují na oblast kolem srdce. To “víc” má zřídkakdy spojitost s formálním náboženstvím. Duchovní inteligence není nutně spojena s náboženstvím a zbožnost nijak nezaručuje vysokou duchovní inteligenci. Konvenční náboženství představuje vlastně jakýsi soubor pravidel a přesvědčení vnucených z vnějšku.

Duchovní inteligence je vnitřní vrozená schopnost lidského mozku a psýché, která čerpá ze srdce samotného univerza jako ze svého nejhlubšího zdroje. Je inteligencí duše, kterou se můžeme uzdravit a díky ní dosáhnout celistvosti. Toužíme po “hlubší jednotě a společenství”, ale nalézáme k tomu jen málo zdrojů v našich bytostech svázaných egem a v symbolice či institucích naší kultury.
Inteligence spirituální spočívá v hlubší části lidského Já a je napojena na moudrost přesahující ego či vědomou mysl. Pomocí ní rozeznáváme nejen existující hodnoty, ale také tvořivě objevujeme nové. Vytváří samotnou možnost mít hodnoty. Tak předchází všechny specifické hodnoty a jakoukoliv konkrétní kulturu. Předchází všechny formy náboženského vyjádření, které může mít. Díky ní je náboženství možné, ale ona sama na něm nezávisí.

Vědci již provedli většinu základního výzkumů odhalující nervové základy duchovní inteligence v mozku, jenže převažující paradigma racionální inteligence zatlačuje další bádání svými vlastními údaji.
Začátkem 90.let americký neuropsycholog M. Persinger a později neurolog V.S.Ramachandran provedli výzkum existence tzv. “bodu Boha” v lidském mozku. Toto centrum je umístěno v nervových spojích spánkových laloků. Jak bylo zjištěno, jsou aktivní, kdykoliv jsou zkoumané subjekty podrobeny diskusi o duchovních či náboženských tématech. “Bod Boha” nedokazuje boží existenci, ale ukazuje, že mozek se vyvinul tak, aby mohl klást nejvyšší otázky, aby měl a využíval citlivost pro vyšší hodnoty a smysl.
Práce rakouského neurologa W.Singera z 90.let o “vazebním problému” ukazuje, že v mozku existuje nervový proces, který je plně věnován sjednocování a vyhodnocování naší zkušenosti. Je to nervový proces, kdy doslova “svazuje” naši zkušenost dohromady. Před tímto výzkumem vědci rozpoznávali pouze dvě formy organizace mozkových neuronů.
První formou jsou sériové neuronové spoje, které jsou základem naší racionální inteligence. Tyto spoje umožňují mozku provádět pravidla, myslet logicky-racionálně, prostě krok za krokem.
Druhou formou jsou neuronové sítě, které náhodně spojují stovky tisíc náhodně pospojovaných neuronů do jiných masivních svazků. Jsou základem emocionální inteligence, která rozpoznává obrazce a buduje struktury jednání.

Harvardský neurolog a antropolog T. Deacon nedávno publikoval práci o počátcích lidského jazyka, ve které dokazuje že jazyk je výlučně lidská, symbolická a významotvorná aktivita, která se rozvinula současně s rychlým rozvojem čelních mozkových laloků. Řečeno evolučním jazykem, jeho práce ukazuje, že jsme doslova použili duchovní inteligenci k tomu, abychom zvětšili mozek. Duchovní inteligence nás naprogramovala k tomu, abychom se stali tím, čím jsme a dává nám možnost dalšího “přeprogramování”- k růstu a transformaci, k dalšímu vývoji našeho lidského potenciálu.

Duchovní inteligenci používáme k tomu, abychom byli tvořiví. Obracíme se k ní, když potřebujeme být pružní, tvořivě spontánní, mít vizi. Používáme ji ke svým existenciálním problémům- když se cítíme ve slepé uličce, uvězněni našimi vlastními návyky a neurózami v minulosti, když se potýkáme s chorobou nebo žalem. Dává nám hluboký cit pro smysl životních zápasů. Ty naše nejtěžší existenciální problémy v životě vyvstávají mimo oblast toho, co očekáváme a důvěrně známe mimo daná pravidla.
Jedná se o pravidla, které přesahují minulou zkušenost, to, s čím umíme zacházet. Hranice mezi oblastí ve které dobře víme, co jsme a oblastí, ve které jsme ztraceni a zcela bezradní. Duchovní inteligence náš smysl pro hluboký intuitivní cit a pro smysl a hodnoty, je našim průvodcem po okraji. Je to naše svědomí.

Duchovní inteligence nám umožňuje zacelovat trhlinu mezi “já” a těmi ostatními. Ale pouhá emocionální inteligence nám tuto průrvu nepomůže překonat. Musí přijít duchovní inteligence, abychom mohli pochopit, kdo jsme a co pro nás věci znamenají a jaký význam mají ostatní v našem vlastním světě. Pomáhá nám přerůst naše bezprostřední egocentrická já a dosáhnout hlubších vrstev, které jsou v nás ukryty a s její pomocí jsme schopni žít život v hlubší rovině smyslu.
Abychom plně ovládli naši duchovní inteligenci, je někdy nutné pohlédnout do tváře pekla, setkat se s možnostmi zoufalství, bolesti, hlubokého utrpení či ztráty a nalézt s nimi smíření. “Když se ztotožníme se ztrátou i ztráta je zakoušena bez odporu.” říká starobylý čínský text zvaný jako Tao-te-ťing. Musíme toužit někdy až v nejhlubším nitru naší bytosti, abychom nalezli smysl, který nás osloví- příslib něčeho nového, čistého, oživujícího.
Pak můžeme nalézt to, po čem toužíme a podělit se o plody našeho tvůrčího objevu s ostatními. Židovský mystik rabbi A. Heschel řekl: “Jsme blíže k Bohu, když se ptáme, než když si myslíme, že známe odpovědi.” A B. Pascal napsal jménem Boha: “Nehledali byste mne, kdybyste mne už nenalezli.”

Zpracováno dle: Danah Zohar, Ian Marshall- Spirituální inteligence

Otevřená mysl

OTEVŘENÁ MYSL = ŽIVÉ MYŠLENÍ
Funguje jako on-line ověřování zažitých přesvědčení a aktualizace způsobu myšlení.
Průběžně očišťuje od převzatých názorů a způsobů komunikace v rodině a sociální bublině, ve které se většinově pohybujeme.


Život je přirozená forma vzdělávání v níž se učíme příkladem.
Školní docházka, je jedním z nástojů kontroly a vzdělávání v systému.

Inteligence v kombinaci se stereotypy myšlení v rodinách a společnosti, následně posílená zastaralým systémem školství, lehce přejímá obecně přijaté pravdy za „své“, a s tím živoucím tak „okopíruje” i již přežité pravdy.
Při výchově je proto třeba citlivého přístupu a zohlednění různých úhlů pohledu a individuálních potřeb, pro zdravý, rovnoměrný vývoj a naplnění všech vývojových fází.

Přejaté zlozvyky v myšlení a následně žití, nám často brání vidět život reálně se všemi jeho zákonitostmi a principy. Jejich genialita je tak ohromující a jednoduchá zároveň, že zkrátka nevěříme, že je to Pravda.
Jsme stále dokola zneužíváni dogmatem „rozumu“ bez citu.

Naše dnes již tak předrážděné mozky systém “chytře” zneužívá k vymytí zdravého selského rozumu a logiky.
Jeho jednoduchost a čistotu nahrazuje překombinované a složité myšlení vedoucí ke zkratkovitosti.
Díky nálepkování a škatulkování se tak postupně ztrácíme v překladu a povrchnosti.

Necítíme dávno přirozený řád života a bez umělých pravidel a právního ověření se bojíme věřit a žít. Smlouvy na cokoliv a stále šílenější kontrola druhých, vyvíjí tlak v rodinách i společnosti. Ve strachu a sobeckosti zabíjíme poslední opravdovost v nás.

Tam, kde jsme se odklonili od původních zákonů přírody, porušujeme přirozený tok života a následky si neseme jako jednotlivci i lidstvo jako celek.
Neznalost zákona neomlouvá, zde platí daleko více, než jsme schopni dohlédnout. Vyšší spravedlnost, o kterou se většinově nezajímáme, sebou nese následky, které si jen nedáváme do souvislostí.

Nemusíme přečíst stovky knih, abychom moudře žili, stejně jako nás z paměti odříkané citáty slavných nečiní moudrými.
V řízení velkých společností i zemí nebývají moudří, ale většinou “pouze” inteligentní lidé.
Nedílnou součástí moudrosti je cit a morální kodex života v Pravdě. U inteligence tato podmínka není.

Skutečná vzdělanost a hluboká moudrost, jsou výjimečná kombinace.
Stejně, jako rychle nabyté bohatství, popularita či fyzická krása a s nimi přicházející pocit vyjímečnosti a vlastní důležitosti, často zadusí nezbytnou pokoru a opravdovost dříve, než-li člověk dozraje svému “úspěchu” i lidsky. Díky nepochopení a nezvládnutému egu, tak předčasně uzavíráme svůj přirozený potenciál pro maximální možný růst.

Otevřená mysl je živou vodou našeho života.
Je kombinací dovednosti kritického myšlení a naslouchání. Na jejich základě tříbíme svá poznání a přijímáme Pravdu vyšší, nikoli většinově uznávanou či pohodlnější a výhodnější.

Základním předpokladem otevřené mysli je schopnost kritického myšlení, často zaměňovaným s kritizováním. Narozdíl od něj vychází ze zametením si především před svým vlastním prahem.

Otevřené srdce

OTEVŘENÉ SRDCE = ZAHOJENÁ PŘEDCHOZÍ EMOČNÍ ZRANĚNÍ

Pocity jsou nedílnou součástí vědomí a vědění člověka.
Jsou to informace z našeho vnitřního prostředí, které zásadním způsobem ovlivňují vnímání okolního světa i sebe samých a odráží se v námi vytvářené realitě.
Nevěnujeme-li jim vědomě pozornost, neznamená to, že s nimi podvědomě dobře nepracujeme.

Jsou-li však naše základní lidské potřeby a to včetně těch emočních, dlouhodobě potlačovány či nezpracované, podprahově nás v “dospělosti” ovládají.
Vše co zažíváme, již vyhodnocujeme s emočním podbarvením. Vnitřní nespokojenost či hodnocení a kritizování druhých, je toho nejběžnějším projevem. Je to neklamné znamení, že přes „emoční filtr“, vnímáme a hodnotíme i sebe samé.
Výsledkem je rostoucí přecitlivělost či bezcitnost, které mají v různých situacích, různé projevy.

Cítíme se zraňováni či vědomě i nevědomě zraňujeme a explodujeme, když se cítíme nějakým způsobem „ohroženi“. Jsou to automatické obranné mechanizmy: Akce – Reakce.
I zcela nevinná situace, tak může aktivovat reakci v „závislosti“ na našich předchozích, nezpracovaných zkušenostech.

Chováme se pak ve větší či menší míře, spíše jako neandrtálci než homo sapiens, pěkně v područí vlastní nevědomosti.
Cítíme, naše “slabé místo” a vyhýbáme se konkrétním tématům, případně se zarytě citovým oblastem vymezujeme zcela.
Obviňujeme druhé a “rozumově” si své chování zdůvodňujeme.

Podstata problému tkví v tom, že jsme v dětství přejali nejen vzorce myšlení, ale i představy o tom, co smíme či nesmíme cítit, jak reagovat, či dokonce, že je třeba to, co cítíme skrývat a potlačovat. Klasické příklady … kluci nepláčou, nebuď srab.., nechovej se hloupě a chovej se normálně…, takhle se to dělá…, nebuď naivní, dělají to všichni.., hlavně musíš vydělávat.., hlavně musíš dobře vypadat a dobře se vdát.., apod.

Na základě těchto a mnoha dalších, obecných zkratek, pravd a pravidel, žijeme v dospělosti svou představu o životě, a s reálnými partnery a situacemi, které jsou s nimi v rozporu, máme emoční problém.
Nezpracováváme-li své životní zkušenosti zdravým způsobem, rozpor mezi tím kdo jsme a tím co jsme přejali za své, nás vnitřně sžírá tím víc, čím poctivější jsme.

Když dva dělají totéž, není to totéž a soudit druhé znamená, že my sami, jsme ještě nepochopili.
Realitu není třeba soudit ani dramatizovat, ale vnímat a zajímat se hlouběji.
Někdy skrýváme citlivou podstatu hrubým chováním, jindy naopak svou necitlivost překryjeme maskou “slušného vychování“.
Můžeme působit samotářsky či společensky, naše pravá podstata však často zůstává ukryta i nám … mezi lidmi, přesto odděleni od okolního světa. Namísto otevřené mysli a srdce jsme jako uzavřená láhev – není vidět, zda se uvnitř skrývá harmonie či stará zapomenutá bolest.

V dnešním, materialisticky pojatém světě často zaměňujeme. Máme tendenci přemýšlet více či méně jednostranně, jako kalkulačka či stroj. Nabízíme „jednoduchá či ekonomicky výhodná” řešení a oháníme se přitom paradoxně zdravým rozumem.

Racionální neznamená bezcitný, ani materialistický.
V různě potlačené míře citu, však toto zaměněné poselství předáváme skrze své děti a okolí dál.
Podstata racionality, je bez emočního podbarvení negativní zkušeností.
Racionalita vychází již z poučení se z předchozích chyb, na základě zpracované a opuštěné minulosti.

Od takového momentu, se nám otevírá nový životní rozměr a nabíráme druhý dech. Nesoudíme a nehodnotíme sebe ani druhé, nýbrž otevřeně komunikujeme a spolupracujeme.

Zásadním zlomem v osvobození se od starých zlozvyků je průlom do vědomí a jeho rychlá transformace, či postupné uvědomování si, že něco v mém životě “nesedí” a postupné očišťování mysli až k racionálně uvažujícímu člověku žijícím v přítomném okamžiku. Bez bolestné minulosti a bez strachu z budoucnosti.

OTEVŘENÁ MYSL + OTEVŘENÉ SRDCE = OTEVŘENÁ KOMUNIKACE

Vracíme se k otevřenému vnímání dítěte, abychom uzavřeli kruh a stali se vyspělými, milujícími lidmi.

Partnerství

Partnerství, jako princip, je pevným základem každého vztahu.

Vztah je živý, vyvíjející se organismus, jehož forma i úroveň, se mohou v průběhu času měnit.
Manželství, milenecký vztah, přátelství, rodičovství i vztahy pracovní, tudíž zahrnují varianty souznění a spolupráce v partnerství až po různé formy zneužívání a násilí.

Nejsme-li ve vztahu schopni principu partnerství, více či méně energeticky parazitujeme na svém okolí.
Princip partnerství funguje v rodině stejně jako ve vedení společnosti.

Narazím-li na problém, je třeba se poctivě zajímat kde je jeho původ, pojmenovat jej a odstranit, případně hledat nový přístup.
V naprosté většině případů, tkví jádro problému ve špatné komunikaci, případně zatvrzelém odmítání změny přístupu jednoho z partnerů.
Neznám poctivého hospodáře, který sám rozbije, co roky budoval. Znám mnoho hospodářů, kteří poctivě nebudovali, a více či méně lehce, vše zahodili.

Schopnost navazovat a vytvářet zdravé citové vazby se utváří v rodině.
Narušené vnímání dítěte je důsledkem necitlivého či přecitlivělého chování rodičů a bezprostředního okolí.

Viděním se „očima svého okolí“ a osvojením si jeho vzorců myšlení, stává se naší základní potřebou, uspokojovat tento sebeobraz a vzorce za každou cenu, byť sebedestruktivním způsobem. Projevy mohou být společné či podobné a bez vnímání souvislostí lehce zaměnitelné.

Osobnost, která není důsledkem tohoto filtru ve vnímání, schopna vidět se reálně, těžko zvládá PARTNERSTVÍ a používá náhradní formy:

Manipulace = vědomé i nevědomé využívání druhých k uspokojování svých potřeb.

Hrubost a násilí = nejagresivnější forma uspokojování svých potřeb a cílů.
Nemusí nezbytně vycházet ze zlého záměru. Může být nástrojem v rukou „nešťastného“ člověka s přejatými vzorci chování.

Vytváří se tak drama, které ukazuje jak velký je rozdíl mezi realitou a tím jak sebe a život takový člověk vnímá.

V souladu s naplněním karmické vazby, je třeba vztahy s rodiči narovnat a uzavřít kruh.
Je to přirozená potřeba dozrání, očistění se a svobody.
Osvobozením se od nemocných vazeb s nimi, opouštíme minulost a můžeme začít vytvářet a žít nesobecké, naplněné role a vztahy se svými partnery a dětmi.

Dáváním a péče, je naplňován základní princip Lásky.
Díky této dovednosti, dostáváme zpět nezištné city, nezbytné pro zdravý vývoj a život.
Dochází k přirozené stimulaci intelektu i cítění.
Když milujeme, využíváme plně funkci mozku. Dáváme to nejlepší z nás. Cítíme inspiraci, sílu, chuť žít, tvořit a sdílet. Jsme nejblíže zdravému, nesobeckému uvažování a pravdě.

Racionálně hledáme cesty i z těžkých situací, protože nám na daném člověku, skupině a životu skutečně záleží. Netrháme vazby, ale posilujeme je a pečujeme o ně. Směrem ke svému partnerovi, dětem, rodičům, širší rodině a dále do svého okolí.

Klasická rodina má nenahraditelný význam.
Především v případě zdravě myslících a spolupracujících členů.

Upřednostňujeme-li v dospělosti jednoho z rodičů, je nám zřejmě svou podstatou bližší. Může to být zároveň ten z rodičů, kterého lásku si toužíme podvědomě získat, či ten, který si manipulací přitahuje naši pozornost, jako náhradu za jeho nenaplněný vztah.
Klidný projev jednoho z partnerů, nemusí vždy znamenat klidnou sílu a vyrovnanost. Může jít o povrchní zájem a přehazování zodpovědnosti na druhého partnera.

Rozpad vztahu

Racionální člověk, nevytváří drama.
Dokáže zvládat rozpad vztahu bez urážek a obviňování. Chápe situaci a plně si uvědomuje svůj díl zodpovědnosti za vývoj vztahu a důvod jeho naplnění či nenaplnění.

Dovede o vzniklých problémech v klidu hovořit a necítí potřebu zraňovat ani být zraňován.
Nepoužívá děti, ani jiné prostředky či taktiky ke skryté i otevřené manipulaci.
Necítí potřebu demonstrovat vinu druhého, ani obhajovat své důvody k rozchodu.

V každém okamžiku máme svobodnou volbu setrvat či odejít. Důvody k rozhodnutí mohou být různé. Pouze my sami neseme zodpovědnost za jejich racionální zvážení.
Známe dobře sami sebe a naše skutečné motivace? Známe skutečně dobře svého partnera?

V rámci nespokojenosti či ukončení vztahu si k sobě přitahujeme partnery, se kterými jsme si díky zrcadlení ve vztahu vhodnými „učiteli“.

Zamilovanost přechází
Jde o vzájemnou lekci, kterou v ideálním případě pochopíme.
V tomto vztahu si vzájemně zrcadlíme ještě nezpracované staré vzorce a máme možnost poznat své nejslabší i nejsilnější stránky. Poznáváme sebe i své potřeby a můžeme zodpovědněji vstoupit do dalšího vztahu.

Láska přetrvává.
Partnery spojuje láska na hluboké duchovní úrovni. Jsou ochotni měnit své stereotypy a vzorce myšlení. Takový vztah postupně vyzrává, sílí a přerůstá v čisté partnerství.
Klidná síla bez negativity a agrese. Je to zkrátka “Čistá hra”.

Jsme součástí přírody a zákonitostem symbiózy podléhají buňky, stejně jako člověk.
Na rozdíl od buněk, máme k dispozici také rozum a cit, tak s nimi moudře nakládejme.
Je to přirozená, logická a přímá cesta ke zdraví a přežití lidstva na Zemi.

Pochopení a odpuštění, sobě i druhým, jsou klíče k našim srdcím.
Společný tlukot ve spolupráci a partnerství.

Nové téma

Nové téma se zpracovává

Kontakt

Magdalena Soušková
Salon Be Lovely
Kolowratský palác
Na Příkopě 17
Praha 1
  +420 603 231 929
  magdalena@umenikrasy.cz