Magdalena
Nastavuji zrcadlo v otázkách osobního růstu a etiky, vedoucí k sebepřijetí a uzdravení vztahů, duše i těla.

Pomáhám porozumět situacím a změnám, které sebou život přináší. Hledat a pochopit momenty ve kterých jsme se ztratili a přijali cizí pravdy, jenž s námi v hloubi duše nesouzní.… více o mně.

Dvacet čtyři let se pohybuji v oblasti reklamy a ženské krásy, z toho 18 let jako vizážistka.
Uvědomila jsem si, jak mohou laskavost a pár tahů štětcem změnit pohled ženy na sebe, svůj život i přístup k němu. Jejich otevřené zpovědi a životní příběhy mi odkrývaly způsoby myšlení a vnímání světa i hlubší motivace žen.

Vlastní těžká životní období, ve mě vždy probouzela hlubší otázky na které jsem chtěla znát odpovědi. S rozpadem rodiny, tak začalo intenzivní pátrání po skutečných příčinách problémů ve vztazích. Přineslo hluboké prozření, duchovní nadhled a nový pohled na život.
Odhalilo jednoduchá, srozumitelná poznání o sobě, životě, jeho principech a přirozeném řádu v nás. Propojilo všechny mé životní zkušenosti v ucelený obrázek o podstatě vztahů a problémů v něm.

Poznaný svět podvědomí mě fascinoval a já chtěla poznat víc. Následovaly roky konzultací, seminářů, přednášek psychologie, studia ezoterních pramenů a filosofických i alternativních směrů.

V závěru mého studia, jsem se seznámila s učením Etikoterapie, které bylo plně v souladu s mou osobní zkušeností a přineslo další obohacení a rozvoj.…schovat

Magdalena

Konzultace

Semináře

OSOBNÍ KONZULTACE

více …

KONZULTACE LÍČENÍ

více …

TÉMATICKÉ VEČERY

více …

ŽIVÉ ODRAZY

více …

Osobní konzultace

 

Otevíráme dialog uvolňující zastaralé formy myšlení a vytváříme prostor k hledání podstaty Vašeho problému.

Bližší informace a objednání ke konzultacím na tel. čísle: 603 231 929

Konzultace líčení

Doba trvání: 2 hodiny cena: 3 000,- Kč/ osoba

Tato konzultace je ideální v čase, kdy cítíte potřebu změny. Možnost vidět se jinak a udělat krok ve Vaší proměně.

Průběh:
– úvodní rozhovor
– úprava obočí
– líčení komentované jazykem symboliky
– konzultace Vaší kosmetické výbavy a doporučení

Škola líčení

 

Doba trvání: Individuální cena: individuální

Škola líčení komentovaná krok po kroku.
Líčíte se sama pod mým vedením.
Rozsah a délku domlouváme dle individuální potřeby.

Tuto službu je možné rezervovat na základě předchozího absolvování “Make-up konzultace” či “Ženského kruhu”.

Živé odrazy

4-8 žen (sudý počet)

Sobota: 22.9. 2018 / 10:00 – 18:00 hodincena: 2 000,- Kč/ osoba

Tento seminář je vhodný i pro dvojice / maminky s dcerou, sestry, kamarádky či kolegyně/, které chtějí rozvíjet svou intuici a vztahy. Práce v páru takto z blízka, je ve své podstatě velmi intimní záležitostí a dovednost líčení je zde rozvíjena i skrze hlubší propojení se v kruhu.

Síla podvědomí se vždy nějakým způsobem projevuje v našem chování a pod maskou naučených gest a stereotypů, se stejně jako pod make-upem, skrývá pravda. Není třeba ji soudit a hodnotit, ale znát, přijímat a umět s ní pracovat.

Make-up a líčení je zde především nástrojem a cestou, nikoli jediným cílem. Jste si se ženou ve Vaší dvojici navzájem živým plátnem i zrcadlem. Pracujeme s doteky, rozvíjíme ženskost, cítění, komunikaci i techniku líčení.

– v průběhu dne probíhá diskuse vyplývající z přirozeně vzniklých situací a témat
– součástí je pauza na oběd

Na seminář je třeba se telefonicky či zasláním zprávy přihlásit a rezervovat si místo.

Tématické večery

Nejbližší termín:

 
Následujeme cit a zdravý rozum, či nás řídí pud a strach?

Cílem tématických večerů je vynášet na povrch různé zkušenosti, pohledy a otázky vedoucí k zamyšlení a uvědomění si různorodost pohledů na jednotlivá témata. Bourat nefunkční stereotypy myšlení, zastaralé či laciné pravdy dnešní doby.

Každá jsme jiná a každá řešíme v různém čase různá témata. Žijeme v různých prostředích, máme rozmanité představy, předpoklady i možnosti. Máme také svobodnou vůli a možnost volby.

Svět krásy, kult mládí, sexu a dokonalosti všude kolem nás. Jaký vliv má dnešní doba, časopisy, reklama, média, trendy a naše “vzory” vliv na nás a co to vnáší do našich myslí a životů? Co to v nás vyvolává a kam nás to žene? Jak běžně fungujeme a jak se nenápadně posouvají naše i obecné hranice? Jak se to odráží v našich domovech, partnerstvích a na našem zdraví?

Co nás trápí v otázkách krásy a sebepřijetí?
Co bychom na sobě rády změnily a proč? Jaký pohled na svět ženské krásy a její důležitost jsme přijaly za své? Jak se s nadhledem orientovat v nepřeberném množství kosmetiky, rad a informací všeho druhu kolem nás?

Co znamená mateřská láska, kde je zdravá hranice oddělující lásku opičí? Co přenášíme na své děti a jak si to přebírají? Kde končí naše a začíná jejich zodpovědnost za to, co a jak prožíváme?
“Vychováváme” k obrazu našemu, či podporujeme to nejlepší k obrazu jejich vlastnímu? Uvědomujeme si jak moc učíme naším vlastním příkladem a čemu? Uvědomujeme si všechny souvislosti?

Kde skončila zdravá hranice feminismu a kde začal ženy okrádat namísto chránit?
Kde končí ženskost a začíná lacinost? Kde končí mužnost a začíná hrubost a co to vlastně pro nás znamená? Chráníme sebe samé a naše děti či se za ně schováváme?

Zkušenost, jakou si přišla naše duše udělat a témata, která si vybrala ke zpracování, se odráží v našem chování i ve fyzickém těle.
Dávná, skrytá zranění a nepochopení nahradila zcela přirozený vnitřní řád v nás chaosem.
Postupně tento chaos odkrýváme, pojmenováváme a kousek po kousku tak otevíráme přirozený léčivý proces vedoucí k vnitřní harmonii.

Jednotlivé tématické večery ponesou konkrétní témata. Vývoj večera vychází z potřeb v daném kruhu.

 

Termíny

SEMINÁŘE

Živé odrazy

22.9. 2018 010:00 – 18:00

Tématické večery

PŘEDNÁŠKY

Cítit se krásná v každém věku … Přednáška v komunitním centru pro aktivní seniory Právě teď

6.6. 2018 15:00

 

Očima druhých

Tereza KOSTKOVÁ

Kateřina BROŽOVÁ

Simona SZTULOVÁ

Lucie KŘÍŽKOVÁ

Blog

Úvodní slovo

více …

Láska

více …

Duchovní inteligence

více …

Otevřená mysl

více …

Pocity

více …

Partnerství

více …

Homo sapiens

více …

Úvodní slovo

Základní principy života jsou jednoduché. Pochopení všech souvislostí, však vyžaduje více času a hluboký zájem o ně.
Uvedená témata, příklady a přirovnání, slouží k utvoření základní představy o fungování podstaty života a vztahů v něm.

Mé názory a zamyšlení vychází z víry v Boha, vyšší princip, zdravý selský rozum, lidskost a mé osobní zkušenosti.
Nesouvisí s církví ani slepou vírou ve vědecký mainstream, stávající systém či jiná náboženství.

Jak to všechno začalo?

… Náročné dětství a jasné vnímání, že ti „dospělí“ dělají spoustu nesmyslných a zbytečných věcí…

NIKDY JSEM NEPŘIJALA ZA SVOU MYŠLENKU, ŽE TO NEJDE JINAK A LÉPE.

Dokonalost v tomto životě je iluze, které se dle svých zkušeností a předpokladů pokoušíme dosáhnout, avšak jen někteří se jí životem v Lásce a harmonii skutečně přiblíží již tady a teď.

Láska

 

LÁSKA je výchozí podstatou vesmíru i veškerého života, vývoje a růstu v něm.
Silou, která spojuje bez ohledu na věk, pohlaví, hranice, kulturu, postavení či názory.

Mylné či romantické představy o ní, nás často udržují ve vztazích, které nás neobohacují a přirozeně nefungují, či nás z nepochopení skutečného problému ve vztahu bezhlavě ženou do úniků a vztahů, které opakovaně troskotají či plní pouze společenskou funkci.

Láska je laskavost i pevná hranice, která chrání nás i druhé.
V případě nedostatku vytváří, různé formy závislostí, které /kromě těch notoricky známých/ jako závislosti nevnímáme.
Chceme skutečně Lásku a její naplňující prožívání, nebo jen zdánlivý pocit, že ji máme?
Jsme naplnění Láskou či chceme po druhých, aby zaplnili naši prázdnotu?

Přišli jsme se učit a růst. Poznávat život, rozmanitými cestami a formami.
Absolvujeme “školu života”, abychom skrze prožitky pochopili a navrátili se k původní harmonii. Procházíme různými vztahy a situacemi, kde máme možnost na vlastní kůži procítit rozdíly, učit se komunikaci a partnerství a zároveň tím i postupně rozvázat mnohá karmická zauzlení.

V momentech, kdy nad Láskou v nás vítězí strach, sobectví, nenávist, závist, pocit křivdy, pomstychtivost, žárlivost či jiné naše stinné stránky …… a my jim dovolíme se v nás rozvinout a zahořknout, začínáme sami sebe ztrácet. Kontrolujeme a obviňujeme celý svět, protože jsme ten svůj vnitřní neuchránili a přijali co není původní. Nevnímáme a nepřipouštíme si souvislosti a dokola omlouváme své chování chováním druhých.

Všechny další životní situace i mezní momenty, před které jsme postaveni, vnímáme již přes filtry našich dosavadních i zapomenutých zkušeností. Ty nás uzavírají do bublin svých vlastních realit a nedovolí nám vidět život takový, jaký je.
Pokud se sebou nepracujeme, stávají se tyto bubliny postupně větší zátěží, která se odráží na našem psychickém i fyzickém zdraví. Jsou tak „srostlé s naší osobností“, že nejsme schopni vidět nepřirozenost a často i absurditu našeho myšlení. Zaměňujeme, abychom neviděli svůj obraz ve „špatném“ světle svého vlastního souzení.

Lehce nás pak může podráždit každé slovo či situace, které narážejí na emoční rány hluboko skryté pod léty vrstvenou a upevněnou maskou. Následně pak zraňujeme či obviňujeme druhé a tak si to přehazujeme navzájem dál, aniž bychom hledali problém u sebe.

Touha po Lásce je nám přirozená, protože jsme z ní prapůvodně vzešli. Známe ten pocit a vše co nás od něj odvádí nás zraňuje. Proto sami sebe nevědomě či podvědomě soudíme, hodnotíme a srovnáváme.
Dokud si sami sebe neuvědomujeme, nepřipustíme si a nepřijmeme své vlastní omyly, nelze se k Lásce navrátit.

Milující bytost, nám může sílu a chuť Lásky připomenout, nemůže však nedostatek naši vlastní Lásky, ochoty otevřeně mluvit, naslouchat a spolupracovat, nahradit.

Duchovní inteligence

Míra citu, skrze kterou v daném čase vnímáme, myslíme, mluvíme a jednáme.

Nepamatuji se, jaká situace ve mě vyvolala potřebu zamyslet se na toto téma, ale v každém případě jsem přemýšlela o tom, jak je možné, že se někteří lidé i přes vysoké IQ, výrazné EQ a kvalitní vzdělání i vysoké postavení, chovají v různých situacích tak, jak se chovají…

Uvědomila jsem si, že naší součástí je něco, co o nás vypovídá daleko víc, než se na první pohled zdá. Něco, co nás přesahuje, co se nedá změřit či spočítat. Rozvíjela jsem myšlenku a napadlo mě: “Duchovní inteligence” …

Duchovní inteligence roste s životními zkušenostmi a dovedností naslouchat sobě i druhým v kontextu širších souvislostí, které nejsou omezeny prostorem ani časem.
Spojení silné intuice a logického uvažování, které nedovolí slepé následování nefunkčních pravidel, starých dogmat či povrchnost své doby.

Dává sílu jednat nesobecky, spontánně v zájmu svém i skupiny, či v zájmu jednoty a celku bez ohledu na osobní prospěch, v souladu s vyšším principem Vesmírného řádu.

Láska, její podstata a prapůvodní zdroj, je silnější a tvořivější než pouhý intelekt bez citu. Přináší svobodu, harmonii a chuť sdílet, namísto vlastnit, ovládat a ničit.

Toto je plná verze článku, který jsem následně našla pod názvem:

SPIRITUÁLNÍ INTELIGENCE

Na samém počátku 20.století se stalo velkým tématem IQ (inteligence quocient-inteligenční kvocient). IQ charakterizuje schopnost, kterou používáme, řešíme-li logické nebo strategické problémy. Je označována také jako racionální inteligence.
K jejímu měření byly vyvinuty testy, které se staly prostředkem pro třídění lidí podle stupňů inteligence. Jejich výsledky by měly údajně označovat schopnosti lidí. Čím vyšší má člověk IQ, tím vyšší je podle této teorie jeho inteligence.

V polovině 90. let Daniel Goleman popularizoval výzkumy mnoha neurologů a psychologů, které ukazují, že stejnou důležitost jako IQ má i EQ (emocionel quocient-emoční kvocient ) označující emocionální inteligenci.
Díky této inteligenci jsme schopni si uvědomovat naše vlastní pocity a pocity ostatních lidí. Dává nám schopnost vcítění a soucitu, motivaci a možnost vhodně reagovat na bolest nebo nepříjemné pocity. Emocionální inteligence je základním předpokladem efektivního používání inteligence racionální. Jsou-li poškozeny ty části mozku, kterými cítíme, pak také méně účinně myslíme.

Na základě dalších, dosud nezpracovaných, vědeckých údajů je patrno, že existuje ještě třetí typ inteligence. Jestliže má být náš obraz lidské inteligence úplný, musíme vzít v úvahu také tuto inteligenci, kterou je spirituální nebo-li duchovní inteligence.
Jedná se o inteligenci, s jejíž pomocí řešíme problémy smyslu a hodnot. Inteligenci, díky které můžeme dát našim činům a našim životům širší, bohatší a smysluplnější kontext. Inteligence, která nám umožní jeden způsob jednání (či životní dráhu) vyhodnotit jako smysluplnější než nějaký jiný. Duchovní inteligence je totiž nutným základem pro efektivní fungování jak racionální, tak emocionální inteligence. Jde o naši nejvyšší inteligenci.

Ve slovníku je “duch” označován jako “oživující či vitální princip- to, co dává fyzikálnímu organizmu život a odlišuje jej tak od jeho materiálních prvků (“dech života”). Lidské bytosti jsou duchovní stvoření, protože je pohání potřeba klást “podstatné” či “nejvyšší” otázky jako jsou: “Proč jsem se narodil? Co je smyslem mého života? Proč bych měl jít dál když jsem unavený, deprimovaný či se cítím poražen?”
Ve skutečnosti jsme nejen poháněni, ale jako bytosti přímo definováni specificky lidskou touhou nalézt smysl života a hodnotu toho, co děláme a zakoušíme. Máme touhu vnímat svůj život v nějaké větší, smysluplné souvislosti, ať už je to rodina, společenství, fotbalový klub, naše práce, náboženské zázemí nebo svět jako takový. Toužíme po něčem, o co bychom mohli usilovat. Po něčem, co nás samotné a pouhý přítomný okamžik přesahuje. Po něčem, co dá nám a našim činům hlubší smysl.

Racionální ani emocionální inteligence, ať zvlášť nebo dohromady, nestačí k úplnému vysvětlení komplexnosti lidské inteligence a nepřeberného bohatství lidské duše a fantazie. Počítače mají vysoké IQ, vědí, co to jsou pravidla a jak je lze bezchybně provádět. Zvířata mají často vysokou emocionální inteligenci, mají smysl pro situaci, ve které právě jsou a umějí vhodně reagovat. Ale ani počítače ani zvířata se nikdy neptají, proč máme taková pravidla a situace a zda by mohla být jiná nebo lepší. Pohybují se pouze uvnitř daných hranic. Duchovní inteligence dělá z lidí tvořivé bytosti, které mohou měnit pravidla i své vlastní hranice.

Duchovní inteligence nám dává schopnost rozlišovat. Dává nám smysl pro mravnost i schopnost mírnit tuhá pravidla porozuměním a soucítěním, právě tak, jako schopnost vidět, kde mají porozumění a soucit hranice. Pomocí ní se potýkáme s otázkami dobra a zla a rozvíjíme naše nerealizované možnosti- sníme, usilujeme, zvedáme se z bláta. Především touto transformační silou se duchovní inteligence liší od inteligence emocionální.
Protože duchovní inteligence působí doslova mimo mozková centra, ze sjednocujících neurologických funkcí mozku, integruje všechny typy inteligence. Teprve ona z nás dělá plně racionální a duchovní bytosti.

V ideálním případě naše tři základní inteligence pracují společně a navzájem se podporují, protože náš mozek je navržen tak, aby pracoval tímto způsobem. Nicméně každá z těchto tří inteligencí má oblast, ve které je silná, a proto mohou fungovat i zvlášť. Z toho důvodu nemusíme mít nevyhnutelně vysokou či nízkou inteligenci ve všech třech oblastech současně.
Člověk nemusí mít vysokou racionální inteligenci, nemusí mít vysokou duchovní inteligenci, ale může mít při tom vysokou inteligenci emocionální. Stejně tak může mít vysokou inteligenci racionální a může mít nízkou emocionální a duchovní, atd.

Mnoho lidí dosáhlo úrovně materiálního blaha, a přece cítí, že jim něco chybí, že chtějí něco víc. Mnozí mluví o prázdnotě “zde”, a přitom poukazují na oblast kolem srdce. To “víc” má zřídkakdy spojitost s formálním náboženstvím. Duchovní inteligence není nutně spojena s náboženstvím a zbožnost nijak nezaručuje vysokou duchovní inteligenci. Konvenční náboženství představuje vlastně jakýsi soubor pravidel a přesvědčení vnucených z vnějšku.

Duchovní inteligence je vnitřní vrozená schopnost lidského mozku a psýché, která čerpá ze srdce samotného univerza jako ze svého nejhlubšího zdroje. Je inteligencí duše, kterou se můžeme uzdravit a díky ní dosáhnout celistvosti. Toužíme po “hlubší jednotě a společenství”, ale nalézáme k tomu jen málo zdrojů v našich bytostech svázaných egem a v symbolice či institucích naší kultury.
Inteligence spirituální spočívá v hlubší části lidského Já a je napojena na moudrost přesahující ego či vědomou mysl. Pomocí ní rozeznáváme nejen existující hodnoty, ale také tvořivě objevujeme nové. Vytváří samotnou možnost mít hodnoty. Tak předchází všechny specifické hodnoty a jakoukoliv konkrétní kulturu. Předchází všechny formy náboženského vyjádření, které může mít. Díky ní je náboženství možné, ale ona sama na něm nezávisí.

Vědci již provedli většinu základního výzkumů odhalující nervové základy duchovní inteligence v mozku, jenže převažující paradigma racionální inteligence zatlačuje další bádání svými vlastními údaji.
Začátkem 90.let americký neuropsycholog M. Persinger a později neurolog V.S.Ramachandran provedli výzkum existence tzv. “bodu Boha” v lidském mozku. Toto centrum je umístěno v nervových spojích spánkových laloků. Jak bylo zjištěno, jsou aktivní, kdykoliv jsou zkoumané subjekty podrobeny diskusi o duchovních či náboženských tématech. “Bod Boha” nedokazuje boží existenci, ale ukazuje, že mozek se vyvinul tak, aby mohl klást nejvyšší otázky, aby měl a využíval citlivost pro vyšší hodnoty a smysl.
Práce rakouského neurologa W.Singera z 90.let o “vazebním problému” ukazuje, že v mozku existuje nervový proces, který je plně věnován sjednocování a vyhodnocování naší zkušenosti. Je to nervový proces, kdy doslova “svazuje” naši zkušenost dohromady. Před tímto výzkumem vědci rozpoznávali pouze dvě formy organizace mozkových neuronů.
První formou jsou sériové neuronové spoje, které jsou základem naší racionální inteligence. Tyto spoje umožňují mozku provádět pravidla, myslet logicky-racionálně, prostě krok za krokem.
Druhou formou jsou neuronové sítě, které náhodně spojují stovky tisíc náhodně pospojovaných neuronů do jiných masivních svazků. Jsou základem emocionální inteligence, která rozpoznává obrazce a buduje struktury jednání.

Harvardský neurolog a antropolog T. Deacon nedávno publikoval práci o počátcích lidského jazyka, ve které dokazuje že jazyk je výlučně lidská, symbolická a významotvorná aktivita, která se rozvinula současně s rychlým rozvojem čelních mozkových laloků. Řečeno evolučním jazykem, jeho práce ukazuje, že jsme doslova použili duchovní inteligenci k tomu, abychom zvětšili mozek. Duchovní inteligence nás naprogramovala k tomu, abychom se stali tím, čím jsme a dává nám možnost dalšího “přeprogramování”- k růstu a transformaci, k dalšímu vývoji našeho lidského potenciálu.

Duchovní inteligenci používáme k tomu, abychom byli tvořiví. Obracíme se k ní, když potřebujeme být pružní, tvořivě spontánní, mít vizi. Používáme ji ke svým existenciálním problémům- když se cítíme ve slepé uličce, uvězněni našimi vlastními návyky a neurózami v minulosti, když se potýkáme s chorobou nebo žalem. Dává nám hluboký cit pro smysl životních zápasů. Ty naše nejtěžší existenciální problémy v životě vyvstávají mimo oblast toho, co očekáváme a důvěrně známe mimo daná pravidla.
Jedná se o pravidla, které přesahují minulou zkušenost, to, s čím umíme zacházet. Hranice mezi oblastí ve které dobře víme, co jsme a oblastí, ve které jsme ztraceni a zcela bezradní. Duchovní inteligence náš smysl pro hluboký intuitivní cit a pro smysl a hodnoty, je našim průvodcem po okraji. Je to naše svědomí.

Duchovní inteligence nám umožňuje zacelovat trhlinu mezi “já” a těmi ostatními. Ale pouhá emocionální inteligence nám tuto průrvu nepomůže překonat. Musí přijít duchovní inteligence, abychom mohli pochopit, kdo jsme a co pro nás věci znamenají a jaký význam mají ostatní v našem vlastním světě. Pomáhá nám přerůst naše bezprostřední egocentrická já a dosáhnout hlubších vrstev, které jsou v nás ukryty a s její pomocí jsme schopni žít život v hlubší rovině smyslu.
Abychom plně ovládli naši duchovní inteligenci, je někdy nutné pohlédnout do tváře pekla, setkat se s možnostmi zoufalství, bolesti, hlubokého utrpení či ztráty a nalézt s nimi smíření. “Když se ztotožníme se ztrátou i ztráta je zakoušena bez odporu.” říká starobylý čínský text zvaný jako Tao-te-ťing. Musíme toužit někdy až v nejhlubším nitru naší bytosti, abychom nalezli smysl, který nás osloví- příslib něčeho nového, čistého, oživujícího.
Pak můžeme nalézt to, po čem toužíme a podělit se o plody našeho tvůrčího objevu s ostatními. Židovský mystik rabbi A. Heschel řekl: “Jsme blíže k Bohu, když se ptáme, než když si myslíme, že známe odpovědi.” A B. Pascal napsal jménem Boha: “Nehledali byste mne, kdybyste mne už nenalezli.”

Zpracováno dle: Danah Zohar, Ian Marshall- Spirituální inteligence

Otevřená mysl

OTEVŘENÁ MYSL = ŽIVÉ MYŠLENÍ
Funguje jako on-line ověřování zažitých přesvědčení a aktualizace nezdravých způsobů myšlení.
Průběžně očišťuje od převzatých názorů a způsobů komunikace v rodině a sociální bublině, ve které se většinově pohybujeme.

Život je přirozená forma vzdělávání v níž se učíme příkladem.
Nenahraditelnou roli v ní hrají naše vzory, podle kterých si utváříme názory. Jaké názory přijímáme za své, je však naše svobodná vůle a zodpovědnost.
Lidé, kterými se v průběhu života obklopujeme a na základě čeho je volíme, mají výraznou vypovídající hodnotu o nás samotných.

Školní docházka, je jedním z nástojů kontroly a vzdělávání v systému.
I zde, hrají naše “vzory” důležitou úlohu. Nejen svými znalostmi, ale především svou lidskou kompetencí v utváření hodnotového žebříčku života v systému.

Inteligence v kombinaci se stereotypy myšlení v rodinách a společnosti, následně posílená zastaralým systémem školství, lehce přejímá obecně přijaté pravdy za „své“, a s tím živoucím tak „okopíruje” i již přežité pravdy.
Při výchově je proto třeba citlivého přístupu a zohlednění různých úhlů pohledu a individuálních potřeb, pro zdravý, rovnoměrný vývoj a naplnění všech vývojových fází.

Přejaté zlozvyky v myšlení a následně žití, nám často brání vidět život reálně se všemi jeho zákonitostmi a principy. Jejich genialita je tak ohromující a jednoduchá zároveň, že zkrátka nevěříme, že je to Pravda.
Jsme stále dokola zneužíváni dogmatem „rozumu“ bez citu.

Naše dnes již tak předrážděné mozky systém “chytře” zneužívá k vymytí zdravého selského rozumu a logiky.
Jeho jednoduchost a čistotu nahrazuje překombinované a složité myšlení vedoucí ke zkratkovitosti.
Díky nálepkování a škatulkování se tak postupně ztrácíme v překladu a povrchnosti.

Necítíme dávno přirozený řád života a bez umělých pravidel a právního ověření se bojíme věřit a žít. Smlouvy na cokoliv a stále šílenější kontrola druhých, vyvíjí tlak v rodinách i společnosti. Ve strachu a sobeckosti zabíjíme poslední opravdovost v nás.

Tam, kde jsme se odklonili od původních zákonů přírody, porušujeme přirozený tok života a následky si neseme jako jednotlivci i lidstvo jako celek.
Neznalost zákona neomlouvá, zde platí daleko více, než jsme schopni dohlédnout. Vyšší spravedlnost, o kterou se většinově nezajímáme, sebou nese následky, které si jen nedáváme do souvislostí.

Nemusíme přečíst stovky knih, abychom moudře žili, stejně jako nás z paměti odříkané citáty slavných nečiní moudrými.
V řízení velkých společností i zemí nebývají moudří, ale většinou “pouze” inteligentní lidé.
Nedílnou součástí moudrosti je cit a morální kodex života v Pravdě. U inteligence tato podmínka není.

Skutečná vzdělanost a hluboká moudrost, jsou výjimečná kombinace.
Stejně, jako rychle nabyté bohatství, popularita či fyzická krása a s nimi přicházející pocit vyjímečnosti a vlastní důležitosti, často zadusí nezbytnou pokoru a opravdovost dříve, než-li člověk dozraje svému “úspěchu” i lidsky. Díky nepochopení a nezvládnutému egu, tak uzavíráme svůj přirozený potenciál a namísto přirozené autority máme osobnost, která si vynucuje pozornost a respekt z pozice síly a moci.

Otevřená mysl je živou vodou našeho života.
Je kombinací dovednosti vnímání podstaty a kritického myšlení vůči sobě i okolí. Na jejich základě tříbíme svá poznání a přijímáme Pravdu vyšší, nikoli většinově uznávanou či pohodlnější a výhodnější. Kritické myšlení neslouží k tomu abychom kritizovali, ale k tomu abychom rozuměli a lépe komunikovali.

Pocity

Pocity jsou vědomou součástí vědění člověka.
Jsou to informace z našeho vnitřního prostředí, které zásadním způsobem ovlivňují vnímání okolního světa i sebe samých a odráží se v námi vytvářené realitě.

Nevěnujeme-li našim pocitům vědomě pozornost, neznamená to, že s nimi podvědomě dobře nepracujeme.
Jsou-li však naše základní lidské potřeby a to včetně těch emočních, dlouhodobě potlačované či nezpracované, podprahově nás v “dospělosti” ovládají.
Vše co zažíváme, již vyhodnocujeme s emočním podbarvením. Vnitřní nespokojenost či hodnocení a kritizování druhých, je toho nejběžnějším projevem. Je to neklamné znamení, že přes „emoční filtr“, vnímáme a hodnotíme i sebe samé.
Výsledkem je rostoucí přecitlivělost či bezcitnost, které mají v různých situacích, různé projevy.

Cítíme se zraňováni a vědomě či nevědomě zraňujeme či explodujeme, vždy, když se „ohroženi“ cítíme.
Jsou to automatické obranné mechanizmy: Akce – Reakce. I zcela nevinná situace, tak může aktivovat reakci v „závislosti“ na našich předchozích, nezpracovaných zkušenostech. Tyto zkušenosti, nejsou závislé pouze na realitě, ale na našem způsobu vnímání a prožívání. Na tomto základě však soudíme druhé, které můžeme vnímat skrze tento náš “filtr”.

Chováme se pak ve větší či menší míře, spíše jako neandrtálci než homo sapiens, pěkně v područí vlastní nevědomosti.
Podvědomě známe, naše “slabé místo” a vyhýbáme se konkrétním tématům, případně se zarytě citovým oblastem vymezujeme zcela. Obviňujeme okolí a “rozumově” si své chování zdůvodňujeme či se nad naším chováním ani nepozastavíme.

Podstata problému tkví v tom, že jsme v dětství přejali nejen vzorce myšlení, ale i představy o tom, co smíme či nesmíme cítit, jak reagovat, či dokonce, že je třeba to, co cítíme skrývat a potlačovat. Klasické příklady … kluci nepláčou, nebuď srab.., nechovej se hloupě a chovej se normálně…, takhle se to dělá…, nebuď naivní, dělají to všichni.., hlavně musíš vydělávat.., hlavně musíš dobře vypadat a dobře se vdát.., apod.

Na základě těchto a mnoha dalších, obecných zkratek, pravd a pravidel, žijeme v dospělosti svou představu o životě, a s reálnými partnery a situacemi, které jsou s nimi v rozporu, máme emoční problém.
Nezpracováváme-li své životní zkušenosti zdravým způsobem, rozpor mezi tím kdo jsme a tím co jsme přejali za své roste a vnitřně sžírá čím dál tím víc. Tlačí na nás, abychom začali vnímat co cítíme a začali přemýšlet o tom, co je v životě jinak.
Pokud tak nečiníme, nepříjemné vnější okolnosti v našem životě a nejbližším okolí, nás nutí stále dokola se soustředit na sebe a své nejbližší, dokud se neprobudíme ze sna o realitě. Často nemůžeme spát v noci, protože ve své podstatě spíme stále i přes den.
Na přášcích na spaní a starém zajetém řídícím mechanismu autopilota, tak přežíváme i mnoho let.

Když dva dělají totéž, není to totéž a soudit druhé znamená, že my sami, jsme ještě nepochopili.
Realitu není třeba soudit ani dramatizovat, ale vnímat a zajímat se hlouběji.
Někdy skrýváme citlivou podstatu hrubým chováním, jindy naopak svou necitlivost překryjeme maskou “slušného vychování“.
Můžeme působit samotářsky či společensky, naše pravá podstata však často zůstává ukryta i nám … mezi lidmi, přesto odděleni od okolního světa. Namísto otevřené mysli a srdce jsme jako uzavřená láhev – není vidět, zda se uvnitř skrývá harmonie či stará zapomenutá bolest.

V materialisticky vnímaném světě zcela běžně zaměňujeme základní pojmy a významy. Máme tendenci přemýšlet více či méně jednostranně, jako kalkulačka či stroj. Nabízíme „jednoduchá, ekonomicky výhodná” řešení a oháníme se přitom paradoxně zdravým rozumem.

Racionální neznamená bezcitný, ani materialistický.
V různě potlačené míře citu, však toto zaměněné poselství předáváme skrze své děti a okolí dál.

Podstata racionality, je bez emočního podbarvení předchozích zkušeností.
Vychází z přítomného okamžiku člověka, který nesoudí a nehodnotí. Za každé situace “pouze” vnímá realitu, otevřeně komunikuje. Kdo to o sobě může tvrdit?

Zásadním předpokladem je osvobození se od starých zlozvyků a stereotypů myšlení. Průlom do vědomí a rychlá transformace, či postupné uvědomování si, že něco v mém životě “nesedí” a následné očišťování mysli až k racionálně uvažujícímu člověku žijícím v přítomném okamžiku. Bez bolestné minulosti a bez strachu z budoucnosti.

Je třeba si uvědomit, že naše pocity nelžou. Nelze je zmanipulovat.
Lze je pouze potlačit a vytěsnit, či si je mylně vykládat a to se děje na úrovni mysli. Dokud o svých pocitech nejsme schopni či ochotni mluvit, zakládáme si na hlubší problém, protože naše vztahy a život se tak nezakládají na Pravdě. Těžko můžeme hluboce milovat, když nevíme koho. Když s námi partner nehovoří o tom nejživějším a nejopravdovějším z něj. Žijeme ve svých uzavřených “realitách” a okolnosti ve formě nemocí, těžkých událostí a nenaplněného života nás pak tlačí prozřít, dokud tato bublina zcela nepraskne.

To jak silní a pravdiví v takové situaci budeme, to jak se zachováme, restartujeme-li své myšlení a vyjdeme-li konečně ze svých stereotypů, výrazně ovlivní náš další život.
Možnosti jsou v podstatě dvě: přiznání si pravdy o sobě a svých nejbližších, zpracování a přijetí této skutečnosti a následný svobodný život a nová poznání, či nová bublina nevědomosti a udržování se ve snu o realitě, další nemoci doby, polopravdy a lži.

Je dobré vědět a být připravený až takový okamžik Pravdy ve Vašem životě přijde.

Partnerství

Partnerství jako princip, je pevným základem fungujícího vztahu.

Vztah je živý, vyvíjející se organismus, jehož forma i úroveň, se mohou v průběhu času měnit.
Princip partnerství funguje v rodině stejně jako ve vedení společnosti.
Manželství, milenecký vztah, přátelství, rodičovství i vztahy pracovní se tedy pohybují v rozmezí od partnerství až po různé formy zneužívání a násilí.

Nejsme-li ve vztahu schopni principu partnerství, více či méně energeticky parazitujeme na svém okolí.

Schopnost navazovat a vytvářet zdravé citové vazby se utváří v rodině.
Viděním se „očima svého okolí“ a osvojením si jeho vzorců myšlení, stává se naší základní potřebou, uspokojovat tento sebeobraz a vzorce za každou cenu, byť sebedestruktivním způsobem.

Osobnost, která není důsledkem tohoto filtru ve vnímání, schopna vidět se reálně, těžko zvládá PARTNERSTVÍ a používá náhradní formy jako jsou manipulace či hrubost a násilý.
Nemusí vždy nezbytně vycházet ze zlého záměru. Může být nástrojem v rukou „nešťastného“ člověka s přejatými vzorci chování a nechápání souvislostí.

Míra dramatu, které člověk vytváří je ukazatelem rozdílu mezi realitou a tím jak sebe a okolí vnímá a prožívá.

Je to přirozený projev a vnitřní potřeba dozrání a očistění se od naučených vzorců.
Osvobozením se od nemocných vazeb s nimi, opouštíme minulost a můžeme začít vytvářet a žít nesobecké, naplněné role a vztahy se svým okolím.

Jsme součástí přírody a zákonitostem symbiózy podléhají buňky, stejně jako člověk.
Narozdíl od mámek dispozici mozek a cit, tak s nimi pracujme.

Základem partnerství jde o porozumění druhým a otevřené projevení toho co,nebo jak cítíme a potřebujeme my sami.

Homo Sapiens

Rozdíl mezi člověkem a jeho předchůdcem plyne z hloubky uvnitř.
Spojení pozemského a duchovního ve vyšším tvoru, který má předpoklad moudře spravovat Zemi a život na ní.

Vše má svůj význam a svůj čas.
Zjednodušeně řečeno… v momentě, kdy byl vývoj fyzického těla k této významné změně připraven, byl prostor k ní přistoupit.
Dozrál čas k dalšímu evolučnímu posunu ve spojení duchovního a hmotného. Hmotné tělo a individuální duše, připravené k nové zkušenosti ve vývoji a růstu z pohledu vesmíru a celku.
Oddělením individuální duše od kolektivního vědomí nebo-li celku, dostává prostor Ego a jeho projev ve hmotném světě.

Člověk žijící v nevědomosti, dokáže bez ohledu na intelekt, vzdělání a dobré životní podmínky napáchat nejhorší škody a zločiny na lidství.
Opětovné propojení se se svým vyšším JÁ – uvědomění si a přijetí původu a vzniku člověka a následně skutečné naplnění významu jeho honosného názvu Homo sapiens, je dalším možným krokem a výrazným skokem ve vývoji lidstva.

Je to nevnímání a nepochopení všech souvislostí, které nám život každodenně přináší a ukazuje. Zvůle a namyšlenost člověka, který si chce hrát na Boha a přitom ještě nepoznal sám sebe. Říká si pán tvorstva a řadí nás mezi zvířata.
Jako bychom tím zakleli člověka a uvrhli jej do opakovaného následování nemocných vzorců rodičů a lidstva, parazitujících, namísto spolupracujících se svým vlastním druhem.

Zásadní rozdíl v životě člověka a zvířete, je postupný rozvoj myšlení ve spojení se svobodnou vůlí a zodpovědností.
Přijetí zodpovědnosti za svá rozhodnutí ve všech formách, fázích a rolích svého života a následné přehodnocení a posun. Pohyb a růst – základní princip vývoje celého vesmíru jako opak sebedestrukce a zničení.

Z toho jasně vyplývá, že jsou mezi námi jedinci, kteří k Homo sapiens ještě nedozráli. Není to však záležitost druhu, avšak nepochopení a nepřijetí zodpovědnosti za své vnímání a vidění světa jednotlivců a skupin. Neochota ke změnám a schopnosti přehodnotit a změnit svůj přístup k životu.

Nejvyšší dosaženou kompetencí člověka je lidskost.

Moudrý versus materialistický člověk… oba to mohou ve svém oboru dotáhnout na „vrchol“, pouze jeden však posouvá hranice života a poznání bez zásadních škod na sobě a lidskosti.

Nevědomý člověk je ovládán egem a svou vírou ve vzorce rodičů a kultury, ve které se narodil a vyrostl.
Svým myšlením a každodenními volbami vytváříme svůj nejbližší svět a naše zázemí. Uvědomujeme si jak důležitou roli v našem životě a vidění světa hrají naše základní „obyčejné“ volby?

Hovoříme různými světovými a odbornými jazyky, ale neumíme základy otevřené komunikace člověka s člověkem.
Čteme zkratkovitě podle nálepek a označení škatulek ve své hlavě, které již v materialisticky pojatém základu kastují a rozdělují.
Peníze, moc, barva pleti, ale dokonce i vzdělání a pohlaví nás potom snadno rozdělují.

Jsme schopni k vydělávání peněz zneužít cokoliv, včetně vzdělanosti.

K čemu slouží naše přirozené vlohy a předpoklady?
Učíme se co nám není vlastní a ztrácíme schopnosti, které jsou nám přirozené… Proč??

Encyklopedické znalosti jsou pro ty, pro které je to přirozená forma poznání a mají k tomu základní předpoklady.
Věřit v Lásku, vzdělanost či zdraví je něco jiného, než s nimi obchodovat.

Nevidíme, že nejpřínosnější je žít to, co milujeme, co je nám vlastní a následně se vzájemně doplňovat a spolupracovat.
Naše nemocná, neživá mysl, udělala obchod ze všeho původně přirozeného a čistého: Slovo, vztah, děti, sex, poznávání, zdraví i život sám.
Nenápadně kousek po kousku zaprodáváme sebe samé a díky materialistickému pohledu na svět, jsme se naučili obchodovat se vším.
Zneužili jsme Slovo a chtíč až nadoraz. Laciný marketing a peníze dokonale ovládli naše myšlení i svět.

Skutečně věříme, že můžeme bez následků zneužívat znalosti a dovednosti člověka a bez lásky vyrábět a množit cokoliv a kohokoliv? Že spolknutím pilulky vyřešíme daleko hlubší problém člověka a lidstva?
Skutečně klidně věříme pohádkám pro dospělé, jen abychom v „klidu“ vše čisté pošpinili a zaprodali? Nebo je nám to jen jedno?

Zamilovanost a svědomí jsou jedním z moudrých evolučních nástrojů.
Zamilovanost nám připomene kdo jsme a proč jsme tady i v dobách, kdy přestaneme svobodně žít a cítit.
V dobách, kdy nejsme ochotni přemýšlet o důležitých prioritách v našich životech a ztrácíme se ve starých křivdách, předsudcích či lacinosti své doby.

Svědomí a zkušenosti nás chrání, abychom slepě nenásledovali pouhý pud, chtíč a třpyt povrchního pozlátka krásy, titulů, peněz či postavení. Potlačíme vše co nás zevnitř vede k tomu lepšímu z nás? Je budoucnost lidstva umělá inteligence v rukou bezcitných lidí?

Nedostatek citu se projevuje už i v genech a následně i v hmotné rovině. Projevuje se na nejvyšší úrovni hmotného světa – lidském mozku. Naše mozky se začínají měnit.

Naše největší nebezpečí není zbraň hromadného ničení v rukou šílence, ale nezpracované sobectví, nenasytnost a povrchnost v nás všech. Temné stránky člověka nelze potlačit ani ubít, lze pouze pochopit souvislosti a pracovat z jejich nadhledu.

Vítězí v našem životě Láska a Pravda nebo jen pravda o nás samotných?

Učíme se novým přístupům a znalostem nejen v technice, technologiích a umělé inteligenci, ale i myšlení a vnímání lidí, aby nás technika a naše vlastní, bezcitná inteligence neovládla?
Ve skutečnosti jde o to, jak moc jsme ztratili sami sebe a svou vlastní, přirozenou cestu v této dimenzi života.

Činit láskyplná, nesobecká rozhodnutí, důležitá pro další zdravý vývoj svůj i ostatních, dokáže obzvláště v těžkých okamžicích člověk morálně silný – člověk moudrý.

Kontakt

Magdalena Soušková
Salon Be Lovely
Kolowratský palác
Na Příkopě 17
Praha 1
  +420 603 231 929
  magdalena@umenikrasy.cz