Magdalena
Věřím v kreativitu a moudrost plynoucí z Lásky, kterou v sobě mohou lidé vzájemně probouzet.

Nastavuji zrcadlo v otázkách partnerství a osobního růstu.
Pomáhám porozumět situacím a změnám, které sebou život přináší a nalézat momenty ve kterých jsme se ztratili a přijali cizí pravdy, jenž s námi v hloubi duše nesouzní. Uvolňovat stará emoční zranění, která udržují nevědomé, nemocné vazby v našich vztazích.
… více o mně

Dvacet čtyři let zkušeností v oblasti reklamy na krásu a krásný život, z toho 18 let jako vizážistka.

Spolupráce s výraznými osobnostmi veřejného života, ženami různých oborů i společenských skupin a jejich otevřené zpovědi mi odkrývaly různé formy myšlení, vnímání světa i jejich nepřiznané / nevědomé motivace.

Od malička jsem citlivě vnímala disharmonii v mezilidských vztazích a silná touha po harmonii rozvinula schopnost vnímat nejen ženskou krásu, ale i ženský půvab často spoutaný uvnitř.
Uvědomovala jsem si, jak mohou cit a pár tahů štětcem změnit pohled člověka na sebe, svůj život i přístup k němu.

Těžká životní období ve mně vždy probouzela hlubší otázky a s rozpadem mé vlastní rodiny, začalo intenzivní pátrání po skutečných příčinách problémů ve vztazích.
Ve spojení se spirituálními zkušenostmi, kterými jsem nečekaně procházela přišla jednoduchá poznání o sobě, životě, jeho základních principech a přirozeném řádu v nás. Přinesla nadhled a zcela nový pohled na život.

Svět podvědomí mě zcela pohltil a já chtěla znát víc. Následovaly roky konzultací, seminářů, přednášek psychologie a studia ezoterních pramenů, filosofických i alternativních směrů.
Pečlivé tříbení myšlenek mě po letech samostudia přivedlo k Etikoterapii, jenž se zabývá uzdravováním nemocných vztahů a byla z toho Láska na první pohled.

Etikoterapie mě zavedla do hlubších rovin lidského těla, mysli a duše, propojila všechny mé životní zkušenosti a otevřela novou cestu.
…schovat

Magdalena

Konzultace

Semináře

OSOBNÍ KONZULTACE

více …

KONZULTACE KRÁSY

více …

UMĚNÍ KRÁSY

více …

TÉMATICKÁ SETKÁNÍ

více …

Osobní konzultace

 

Společně otevíráme dialog uvolňující zastaralé formy myšlení a vytváříme prostor k hledání podstaty problému, který Vás trápí.

Máte-li pocit, že máte vše, co by jste si přáli, že Váš život plyne bez větších obtíží a přesto Vám něco chybí, nabízím pravidelnou duševní hygienu. Jde o jisto formu vniřní očisty, kterou bych přirovnala k plynulému uvolňování “lymfatického systému mozku”. Napomáhá hlubšímu pochopení a prožitku života a předchází možným problémům či stagnaci, plynoucí z života v civilizaci.

Cena konzultace: 700,- – 1500,-Kč/ hodina.
Kontakt: 603 231 929

Konzultace krásy

Doba trvání: 2 hodiny cena: 2 700,- Kč/ osoba

Jedná se o konzultaci líčení, komentovanou jazykem symboliky.

Průběh:
– úvodní rozhovor
– úprava obočí
– komentované líčení
– konzultace Vaší kosmetické výbavy a doporučení

Z terapeutických důvodů se vidíte až v závěru líčení.

Škola líčení

 

Doba trvání: Individuální cena: individuální

Škola líčení komentovaná krok po kroku.
Líčíte se sama pod mým vedením.
Rozsah a délku domlouváme dle individuální potřeby.

Tuto službu je možné rezervovat na základě předchozího absolvování “Make-up konzultace” či “Ženského kruhu”.

Umění krásy

Dvojice 10:00 – 15:00cena: 6 000,- Kč/ 2 osoby
Skupina 9:00 – 17:00cena: 2 000,- Kč/ osoba

Škola líčení v kombinaci s přirozenu formou art terapie. Vznikla s myšlenkou na rozvoj a upevňování vztahů mezi ženami /maminky s dcerou, sestry, kamarádky či kolegyně/.
Rozvíjí cítění, ženskost a techniku líčení.

Líčení je zde nástrojem a cestou, nikoli pouhým cílem. Pracujeme s citem, doteky, otevřenou komunikací a techniku líčení zdokonalujeme i skrze hlubší vedení.
Líčíte ženu ve Vaší dvojici, se kterou jste si navzájem živým plátnem i zrcadlem.

Síla podvědomí se stále promítá do našeho chování. Pod maskou naučených gest a stereotypů, je stejně jako pod make-upem skryta podstata, kterou citlivě vnímám a zohledňuji při společné práci.

Telefonicky či zasláním zprávy si můžete zarezervovat termín, který Vám vyhovuje.

Tématická setkání

 

Následujeme již cit a zdravý rozum, či nás ještě stále řídí pohodlný pud?

„Dokonalý make-up“ je jednou z cest, která napomáhá uvědomovat si důležitost dobrého pocitu ze sebe samé. Teprve ve spojení s duševní hygienou však vyniká podstata ženského půvabu, jehož původní čirost a úloha jsou ve smysluplném vývoji ženy a rodiny, nenahraditelné.
Vnitřní očista uvolňuje přirozenou spiritualitu, osobitost a harmonický rozvoj v souladu s přírodou.“

Cílem tématických setkání je vynášet na povrch různé zkušenosti, pohledy a otázky vedoucí k zamyšlení a uvědomění si různorodost pohledů na jednotlivé situace. Bourat nefunkční stereotypy v myšlení, které sebou nesou zastaralé názory či laciné pravdy dnešní doby.

Každá jsme jiná a každá řešíme v různém čase různá témata. Žijeme v různých prostředích, máme rozmanité představy, předpoklady i možnosti a naše představy o nás, pravdě a realitě, jsou často zkreslené prostředím ve kterém se pohybujeme.

Svět krásy, kult mládí, sexu a dokonalosti všude kolem nás. Jaký vliv má dnešní doba, časopisy, reklama, média, trendy a naše “vzory” vliv na nás a co to vnáší do našich myslí a životů? Co to v nás vyvolává a kam nás to žene? Jak běžně fungujeme a jak se nenápadně posouvají naše i obecné hranice? Jak se to odráží v našich domovech, partnerstvích a na našem zdraví?

Co nás trápí v otázkách krásy a sebepřijetí?
Co bychom na sobě rády změnily a proč? Jaký pohled na svět ženské krásy a její důležitost jsme přijaly za své? Jak se s nadhledem orientovat v nepřeberném množství kosmetiky, rad a informací všeho druhu kolem nás?

Co znamená mateřská láska, kde je zdravá hranice oddělující lásku opičí? Co přenášíme nevědomě na své děti? Jak tím ovlivňujeme vztahy a spolupráci v rodinách?

“Vychováváme” k obrazu našemu, či podporujeme to nejlepší k obrazu vlastnímu?

Kde skončila zdravá hranice feminismu a kde začal ženy okrádat namísto chránit?

Kde končí ženskost a začíná pudovost? Kde končí mužnost a začíná hrubost?

Chráníme naše děti či se za ně schováváme a využíváme k manipulaci s muži? Používají muži jako zbraň naše děti? Kde to začíná a proč se tak děje?

Uvědomujeme si všechny souvislosti?

Zkušenost, jakou si přišla naše duše udělat a témata, která si vybrala ke zpracování, se odráží v našem chování i ve fyzickém těle.
Dávná, skrytá zranění a nepochopení nahradila zcela přirozený vnitřní řád v nás chaosem.

Nejlepší, přirozená ochrana je začít se ptát a přemýšlet o základních situacích ve svém životě.

Máte-li zájem o setkání ve Vašem ženském kolektivu, kontaktujte mě na čísle 603 231 929.

 

Termíny

SEMINÁŘE

Umění krásy

26.1. 2019 09:00 – 17:00

PŘEDNÁŠKY a BESEDY

V případě zájmu o přednášku či besedu ve vašem kolektivu, kontaktujte mě na telefonním čísle 603 231 929.

 

Očima druhých

Tereza KOSTKOVÁ

Kateřina BROŽOVÁ

Simona SZTULOVÁ

Lucie KŘÍŽKOVÁ

Zamyšlení

Úvodní slovo

více …

Láska

více …

Duchovní inteligence

více …

Otevřená mysl

více …

Partnerství

více …

Homo sapiens

více …

Muž a žena

více …

Úvodní slovo

Mé názory a zamyšlení vychází z víry v Boha, vyšší princip, zdravý selský rozum, lidskost a osobní zkušenosti.
Nesouvisí se slepou vírou v církev, vědecký mainstream, stávající systém, trendy či jiná davová náboženství.

Jak to všechno začalo?

… Náročné dětství a jasné vnímání, že ti „dospělí“ dělají spoustu nesmyslných a zbytečných věcí…

NIKDY JSEM NEPŘIJALA ZA SVOU MYŠLENKU, ŽE TO NEJDE JINAK A LÉPE.

Základní principy života jsou jednoduché. Pochopení všech souvislostí, však vyžaduje více času a hluboký zájem o ně.

Láska

 

LÁSKA je princip

Touha po Lásce je nám vlastní. Je nejsilnějším zdrojem energie a naší přirozenou hnací silou.
Je výchozí podstatou vesmíru i veškerého života, vývoje a růstu v něm.

Láska dokáže spojovat bez ohledu na věk, pohlaví, hranice, kulturu, postavení či názory, pokud jí žijeme.
Jak k ní přistupujeme, má zásadní vypovídací hodnotu především pro nás samotné.

Mylné či romantické představy o Lásce, nás často udržují ve vztazích, které nás neobohacují a přirozeně nefungují, či nás z nepochopení skutečného problému ve vztahu bezhlavě ženou do úniků a vztahů, které opakovaně troskotají či plní pouze společenskou funkci.

Láska je laskavost i pevná hranice, která chrání nás i druhé.
V případě nedostatku vytváří, různé formy závislostí, které /kromě těch notoricky známých/ jako závislosti nevnímáme.
Chceme skutečně Lásku a její naplňující prožívání, nebo jen zdánlivý pocit, že ji máme?
Jsme naplnění Láskou či chceme po druhých, aby zaplnili naši prázdnotu?

V momentech, kdy v nás, vítězí sobectví, strach, nenávist, závist, pocit křivdy, pomstychtivost, žárlivost či naše jiné, stinné stránky a my jim dovolíme se v nás rozvinout, ztrácí Láska pevné ukotvení v nás samotných. Ztrácíme díl své původní jistoty a zdravého úsudku. Postupně nahrazujeme cit apatií, nezájmem a závislostmi, včetně silné potřeby kontrolovat vnější svět i své nejbližší okolí.
Nevnímáme a nepřipouštíme si souvislosti a své vlastní chování omlouváme chováním druhých.

Všechny další životní situace i mezní momenty, před které jsme postaveni, již vnímáme přes filtry svých dosavadních i zapomenutých zkušeností. Ty nás uzavírají do bublin svých vlastních, realit a nedovolí nám vidět život a jeho základní principy takové, jaké skutečně jsou.
Pokud svou mysl nerozvíjíme , stávají se tyto bubliny postupně větší a větší zátěží, která se odráží na našem psychickém i fyzickém zdraví. Jsou tak „srostlé s naší osobností“, že nejsme schopni vidět nepřirozenost a často i absurditu našeho myšlení.

Kolik Lásky je ve Vašich současných názorech a postojích?
“Hladinu Lásky v krvi” nám zrcadlí náš život.
Ukazuje nám, ZDA milujeme a nakolik jsme schopni svou Lásku promítnout v běžném životě i těžších, životních situacích. Prověřuje hloubku i rozmanitost /lidi, zvířata, aktivity, osobní život, pracovní život/, do které jsme schopni ji projektovat.

Ne vždy, je počet lidí, zvířat a aktivit kolem nás, projevem Lásky z naší strany. Je-li náš vlastní zdroj Lásky nemocný, mohou být jen náhradním zdrojem citu a “důkazem” sebehodnoty.
Výborným příkladem jsou v dnešní době sociální sítě, které jsou běžnou závislostí – náhradním zdrojem. Mohou jím být i naše, často již “dospělé” děti, které k sobě nezdravě poutáme.

Láska je křehké pouto, které nás pevně spojuje s těmi, kteří milují i se všemi a vším, jenž milujeme my.
Láska je maják, který nás bezpečně, bez apatie, zášti a nenávisti vede životem dál, když přijde bouře a my poznáme ty, kteří nemilují.
Láska znamená milovat život a žít jej v harmonii se sebou i s ním.

Číst o Lásce a hovořit o ni, nebo cítit Lásku a žít ji, je jediný rozdíl mezi ezoterikou a původní spiritualitou. Vše ostatní co se nám děje, je pouze důsledek.

Setkání s milujícím člověkem, nám může sílu a chuť Lásky připomenout, nemůže nedostatek naši vlastní Lásky nahradit.

Duchovní inteligence

Ucelená forma myšlení a přístup k životu. Vychází ze základních principů života.

Nepamatuji se, jaká situace ve mě vyvolala potřebu zamyslet se na toto téma, ale v každém případě jsem přemýšlela o tom, jak je možné, že se někteří lidé i přes vysoké IQ, výrazné EQ a kvalitní vzdělání, chovají v jistých situacích tak, jak se chovají…

Uvědomila jsem si, že naší součástí je něco, co o nás vypovídá daleko víc, než se na první pohled zdá. Něco, co nás přesahuje, co se nedá změřit či spočítat. Myšlenky volně plynuly a mě napadlo: “Duchovní inteligence” …

Rozvíjela jsem myšlenky dále…

Míra citu, skrze kterou v daném čase vnímáme, myslíme, mluvíme a jednáme.
Vnitřní síla, která je silnější a tvořivější než jsou intelekt bez citu a empatie bez svědomí.

Ve zlomových okamžicích našeho života, nám pomáhá se rozhodovat, na základě hlubších, často ne-vědomých, souvislostí.

Myšlenky přicházely zcela lehce a přirozeně… Zadala jsem spojení “Duchovní inteligence” do vyhledávače a objevila tento článek:

SPIRITUÁLNÍ INTELIGENCE

Na samém počátku 20.století se stalo velkým tématem IQ (inteligence quocient-inteligenční kvocient). IQ charakterizuje schopnost, kterou používáme, řešíme-li logické nebo strategické problémy. Je označována také jako racionální inteligence.
K jejímu měření byly vyvinuty testy, které se staly prostředkem pro třídění lidí podle stupňů inteligence. Jejich výsledky by měly údajně označovat schopnosti lidí. Čím vyšší má člověk IQ, tím vyšší je podle této teorie jeho inteligence.

V polovině 90. let Daniel Goleman popularizoval výzkumy mnoha neurologů a psychologů, které ukazují, že stejnou důležitost jako IQ má i EQ (emocionel quocient-emoční kvocient ) označující emocionální inteligenci.
Díky této inteligenci jsme schopni si uvědomovat naše vlastní pocity a pocity ostatních lidí. Dává nám schopnost vcítění a soucitu, motivaci a možnost vhodně reagovat na bolest nebo nepříjemné pocity. Emocionální inteligence je základním předpokladem efektivního používání inteligence racionální. Jsou-li poškozeny ty části mozku, kterými cítíme, pak také méně účinně myslíme.

Na základě dalších, dosud nezpracovaných, vědeckých údajů je patrno, že existuje ještě třetí typ inteligence. Jestliže má být náš obraz lidské inteligence úplný, musíme vzít v úvahu také tuto inteligenci, kterou je spirituální nebo-li duchovní inteligence.
Jedná se o inteligenci, s jejíž pomocí řešíme problémy smyslu a hodnot. Inteligenci, díky které můžeme dát našim činům a našim životům širší, bohatší a smysluplnější kontext. Inteligence, která nám umožní jeden způsob jednání (či životní dráhu) vyhodnotit jako smysluplnější než nějaký jiný. Duchovní inteligence je totiž nutným základem pro efektivní fungování jak racionální, tak emocionální inteligence. Jde o naši nejvyšší inteligenci.

Ve slovníku je “duch” označován jako “oživující či vitální princip- to, co dává fyzikálnímu organizmu život a odlišuje jej tak od jeho materiálních prvků (“dech života”). Lidské bytosti jsou duchovní stvoření, protože je pohání potřeba klást “podstatné” či “nejvyšší” otázky jako jsou: “Proč jsem se narodil? Co je smyslem mého života? Proč bych měl jít dál když jsem unavený, deprimovaný či se cítím poražen?”
Ve skutečnosti jsme nejen poháněni, ale jako bytosti přímo definováni specificky lidskou touhou nalézt smysl života a hodnotu toho, co děláme a zakoušíme. Máme touhu vnímat svůj život v nějaké větší, smysluplné souvislosti, ať už je to rodina, společenství, fotbalový klub, naše práce, náboženské zázemí nebo svět jako takový. Toužíme po něčem, o co bychom mohli usilovat. Po něčem, co nás samotné a pouhý přítomný okamžik přesahuje. Po něčem, co dá nám a našim činům hlubší smysl.

Racionální ani emocionální inteligence, ať zvlášť nebo dohromady, nestačí k úplnému vysvětlení komplexnosti lidské inteligence a nepřeberného bohatství lidské duše a fantazie. Počítače mají vysoké IQ, vědí, co to jsou pravidla a jak je lze bezchybně provádět. Zvířata mají často vysokou emocionální inteligenci, mají smysl pro situaci, ve které právě jsou a umějí vhodně reagovat. Ale ani počítače ani zvířata se nikdy neptají, proč máme taková pravidla a situace a zda by mohla být jiná nebo lepší. Pohybují se pouze uvnitř daných hranic. Duchovní inteligence dělá z lidí tvořivé bytosti, které mohou měnit pravidla i své vlastní hranice.

Duchovní inteligence nám dává schopnost rozlišovat. Dává nám smysl pro mravnost i schopnost mírnit tuhá pravidla porozuměním a soucítěním, právě tak, jako schopnost vidět, kde mají porozumění a soucit hranice. Pomocí ní se potýkáme s otázkami dobra a zla a rozvíjíme naše nerealizované možnosti- sníme, usilujeme, zvedáme se z bláta. Především touto transformační silou se duchovní inteligence liší od inteligence emocionální.
Protože duchovní inteligence působí doslova mimo mozková centra, ze sjednocujících neurologických funkcí mozku, integruje všechny typy inteligence. Teprve ona z nás dělá plně racionální a duchovní bytosti.

V ideálním případě naše tři základní inteligence pracují společně a navzájem se podporují, protože náš mozek je navržen tak, aby pracoval tímto způsobem. Nicméně každá z těchto tří inteligencí má oblast, ve které je silná, a proto mohou fungovat i zvlášť. Z toho důvodu nemusíme mít nevyhnutelně vysokou či nízkou inteligenci ve všech třech oblastech současně.
Člověk nemusí mít vysokou racionální inteligenci, nemusí mít vysokou duchovní inteligenci, ale může mít při tom vysokou inteligenci emocionální. Stejně tak může mít vysokou inteligenci racionální a může mít nízkou emocionální a duchovní, atd.

Mnoho lidí dosáhlo úrovně materiálního blaha, a přece cítí, že jim něco chybí, že chtějí něco víc. Mnozí mluví o prázdnotě “zde”, a přitom poukazují na oblast kolem srdce. To “víc” má zřídkakdy spojitost s formálním náboženstvím. Duchovní inteligence není nutně spojena s náboženstvím a zbožnost nijak nezaručuje vysokou duchovní inteligenci. Konvenční náboženství představuje vlastně jakýsi soubor pravidel a přesvědčení vnucených z vnějšku.

Duchovní inteligence je vnitřní vrozená schopnost lidského mozku a psýché, která čerpá ze srdce samotného univerza jako ze svého nejhlubšího zdroje. Je inteligencí duše, kterou se můžeme uzdravit a díky ní dosáhnout celistvosti. Toužíme po “hlubší jednotě a společenství”, ale nalézáme k tomu jen málo zdrojů v našich bytostech svázaných egem a v symbolice či institucích naší kultury.
Inteligence spirituální spočívá v hlubší části lidského Já a je napojena na moudrost přesahující ego či vědomou mysl. Pomocí ní rozeznáváme nejen existující hodnoty, ale také tvořivě objevujeme nové. Vytváří samotnou možnost mít hodnoty. Tak předchází všechny specifické hodnoty a jakoukoliv konkrétní kulturu. Předchází všechny formy náboženského vyjádření, které může mít. Díky ní je náboženství možné, ale ona sama na něm nezávisí.

Vědci již provedli většinu základního výzkumů odhalující nervové základy duchovní inteligence v mozku, jenže převažující paradigma racionální inteligence zatlačuje další bádání svými vlastními údaji.
Začátkem 90.let americký neuropsycholog M. Persinger a později neurolog V.S.Ramachandran provedli výzkum existence tzv. “bodu Boha” v lidském mozku. Toto centrum je umístěno v nervových spojích spánkových laloků. Jak bylo zjištěno, jsou aktivní, kdykoliv jsou zkoumané subjekty podrobeny diskusi o duchovních či náboženských tématech. “Bod Boha” nedokazuje boží existenci, ale ukazuje, že mozek se vyvinul tak, aby mohl klást nejvyšší otázky, aby měl a využíval citlivost pro vyšší hodnoty a smysl.
Práce rakouského neurologa W.Singera z 90.let o “vazebním problému” ukazuje, že v mozku existuje nervový proces, který je plně věnován sjednocování a vyhodnocování naší zkušenosti. Je to nervový proces, kdy doslova “svazuje” naši zkušenost dohromady. Před tímto výzkumem vědci rozpoznávali pouze dvě formy organizace mozkových neuronů.
První formou jsou sériové neuronové spoje, které jsou základem naší racionální inteligence. Tyto spoje umožňují mozku provádět pravidla, myslet logicky-racionálně, prostě krok za krokem.
Druhou formou jsou neuronové sítě, které náhodně spojují stovky tisíc náhodně pospojovaných neuronů do jiných masivních svazků. Jsou základem emocionální inteligence, která rozpoznává obrazce a buduje struktury jednání.

Harvardský neurolog a antropolog T. Deacon nedávno publikoval práci o počátcích lidského jazyka, ve které dokazuje že jazyk je výlučně lidská, symbolická a významotvorná aktivita, která se rozvinula současně s rychlým rozvojem čelních mozkových laloků. Řečeno evolučním jazykem, jeho práce ukazuje, že jsme doslova použili duchovní inteligenci k tomu, abychom zvětšili mozek. Duchovní inteligence nás naprogramovala k tomu, abychom se stali tím, čím jsme a dává nám možnost dalšího “přeprogramování”- k růstu a transformaci, k dalšímu vývoji našeho lidského potenciálu.

Duchovní inteligenci používáme k tomu, abychom byli tvořiví. Obracíme se k ní, když potřebujeme být pružní, tvořivě spontánní, mít vizi. Používáme ji ke svým existenciálním problémům- když se cítíme ve slepé uličce, uvězněni našimi vlastními návyky a neurózami v minulosti, když se potýkáme s chorobou nebo žalem. Dává nám hluboký cit pro smysl životních zápasů. Ty naše nejtěžší existenciální problémy v životě vyvstávají mimo oblast toho, co očekáváme a důvěrně známe mimo daná pravidla.
Jedná se o pravidla, které přesahují minulou zkušenost, to, s čím umíme zacházet. Hranice mezi oblastí ve které dobře víme, co jsme a oblastí, ve které jsme ztraceni a zcela bezradní. Duchovní inteligence je náš smysl pro hluboký intuitivní cit a hodnoty, je našim průvodcem po okraji. Je to naše svědomí.

Duchovní inteligence nám umožňuje zacelovat trhlinu mezi “já” a těmi ostatními. Ale pouhá emocionální inteligence nám tuto průrvu nepomůže překonat. Musí přijít duchovní inteligence, abychom mohli pochopit, kdo jsme a co pro nás věci znamenají a jaký význam mají ostatní v našem vlastním světě. Pomáhá nám přerůst naše bezprostřední egocentrická já a dosáhnout hlubších vrstev, které jsou v nás ukryty a s její pomocí jsme schopni žít život v hlubší rovině smyslu.
Abychom plně ovládli naši duchovní inteligenci, je někdy nutné pohlédnout do tváře pekla, setkat se s možnostmi zoufalství, bolesti, hlubokého utrpení či ztráty a nalézt s nimi smíření. “Když se ztotožníme se ztrátou i ztráta je zakoušena bez odporu.” říká starobylý čínský text zvaný jako Tao-te-ťing. Musíme toužit někdy až v nejhlubším nitru naší bytosti, abychom nalezli smysl, který nás osloví- příslib něčeho nového, čistého, oživujícího.
Pak můžeme nalézt to, po čem toužíme a podělit se o plody našeho tvůrčího objevu s ostatními. Židovský mystik rabbi A. Heschel řekl: “Jsme blíže k Bohu, když se ptáme, než když si myslíme, že známe odpovědi.” A B. Pascal napsal jménem Boha: “Nehledali byste mne, kdybyste mne už nenalezli.”

Zpracováno dle: Danah Zohar, Ian Marshall- Spirituální inteligence

Otevřená mysl

OTEVŘENÁ MYSL – ŽIVÉ MYŠLENÍ.

Živé myšlení je jakousi živou vodou našeho života jehož nezbytnou složkou je CIT.
Jde o opakované, nikdy nekončící prověřování a aktualizování starých přesvědčení a forem myšlení.
Díky citu tříbíme svá poznání v čase a jsme tak schopni přijímat Pravdu vyšší, nikoli většinově uznávanou či pohodlnější a výhodnější.

Míra citu či jeho úplná absence je zásadní rozdíl v míře zdravě uvažujícího člověka, psychopata a stroje.

Život je přirozená forma vzdělávání v níž následujeme příklady, které s námi v daný moment rezonují.
Důležitou roli zde hrají vzory, se kterými se v době dospívání identifikujeme. Přijímání názorů z okolí a jejich opakované upevňování či tříbení a případná změna názoru, je naše zodpovědnost.
Důležitou roli zde hraje schopnost kritického myšlení a poctivé sebereflexe. Ochota konstruktivní zpětnou vazbu dávat i přijímat.
Díky rozvíjení těchto schopností, má mysl možnost se průběžně očišťovat od většinově převzatých názorů a nefunkčních způsobů komunikace v rodině, sociální bublině a kultuře ve které žijeme.

Školní docházka, je především nástroj vzdělávání a kontroly v systému.
Je-li systém postavený na nezdravých základech, míra jeho nemoci se projevuje i ve všech jeho složkách.
Proto zde, hrají důležitou úlohu jednotlivé “vzory” nejen svými znalostmi, ale zároveň svou lidskou kompetencí v utváření hodnotového žebříčku života v systému, který je třeba neustále očišťovat od zastaralých forem myšlení.

Při výchově je třeba citlivého přístupu, nadhledu a zohlednění různých úhlů pohledu a individuálních potřeb jedince pro zdravý, rovnoměrný vývoj a naplnění všech jeho fází.

Zlozvyky v myšlení a následně žití, nám často brání vidět život reálně se všemi jeho zákonitostmi a principy. Jejich genialita je tak ohromující a jednoduchá zároveň, že zkrátka nevěříme, že je to Pravda.
Jsme stále dokola zneužíváni dogmatem „rozumu“ bez citu.

Pocity jsou živoucí částí vědění člověka.
Jsou to aktuální informace z našeho vnitřního prostředí, které zásadním způsobem ovlivňují vnímání okolního světa i sebe samých. To, co cítíme nelze narozdíl od myšlení zmanipulovat, lze to však, potlačit či si mylně vykládat a proto se musíme naučit svým pocitům opětovně naslouchat a porozumět.
Dlouhodobě potlačované či nezpracovávané základní lidské potřeby a to včetně těch emočních, nás jinak v “dospělosti” podprahově ovládají.

Pocity jsou nedílnou součástí otevřené komunikace a schopnost s nimi pracovat, je tak ve vývoji člověka, lidstva a ozdravení zastaralého systému dnešní zrychlené doby, nezbytná.

Naše dnes již tak předrážděné a strojově používané mozky, lidí bez citu, systém “chytře” zneužívá k vymytí zdravého selského rozumu a logiky.
Jednoduchost a čistotu v myšlení, nahrazuje překombinované a složité myšlení vedoucí ke zkratkovitosti.
Díky nálepkování a škatulkování se tak postupně ztrácíme v překladu a povrchnosti.
Necítíme dávno přirozený řád života.

Tam, kde jsme se odklonili od původních zákonů přírody a vytváříme umělá pravidla, která s nimi nejsou v souladu, porušujeme přirozený tok života a následky si neseme jako jednotlivci i lidstvo jako celek.
Neznalost zákona neomlouvá, zde platí daleko více, než jsme schopni dohlédnout. Vyšší spravedlnost, o kterou se většinově nezajímáme, sebou nese následky, které si jen nedáváme do souvislostí.

Nemusíme přečíst stovky knih, abychom moudře žili, stejně jako nás z paměti odříkané citáty slavných nečiní moudrými.
V řízení velkých společností i zemí nebývají moudří, ale většinou “pouze” inteligentní lidé.
Nedílnou součástí moudrosti je cit a morální kodex života v Pravdě. U inteligence tato podmínka není.

Skutečná vzdělanost a hluboká moudrost, jsou výjimečná kombinace.
Bohatství, popularita, vzdělání či fyzická krása a s nimi přicházející pocit vyjímečnosti, vlastní důležitosti a nadřazenosti, často zadusí nezbytnou pokoru a opravdovost dříve, než-li člověk dozraje svému “úspěchu” i lidsky. Díky nepochopení a nezvládnutému egu, se tak uzavírá skutečný lidský potenciál a vývoj jednotlivce i společnosti.

Partnerství

Partnerství jako princip, je pevným základem fungujícího vztahu.

Vztah je živý, vyvíjející se organismus, jehož forma i úroveň, se mohou v průběhu času měnit.
Princip partnerství funguje v rodině stejně jako ve vedení společnosti.
Manželství, milenecký vztah, přátelství, rodičovství i vztahy pracovní se tedy pohybují v rozmezí od partnerství až po různé formy zneužívání a násilí.

Nejsme-li ve vztahu schopni principu partnerství, více či méně energeticky parazitujeme na svém okolí.

Schopnost navazovat a vytvářet zdravé citové vazby se utváří v rodině a následně společnosti.
Viděním se „očima svého okolí“ a osvojením si jeho vzorců myšlení, stává se naší základní potřebou, uspokojovat tento sebeobraz a vzorce za každou cenu, byť sebedestruktivním způsobem.

Osobnost, která není důsledkem tohoto filtru ve vnímání, schopna vidět se reálně, těžko zvládá PARTNERSTVÍ a používá náhradní formy manipulace. Snaha zalíbit se, či hrubost a násilí.
Manipulace nemusí být vždy vědomá a proto nemusí nezbytně vycházet ze zlého záměru. Může být nástrojem v rukou „nešťastného“ člověka s přejatými vzorci chování a nevnímání souvislostí.

Míra dramatu, které člověk vytváří je ukazatelem rozdílu mezi realitou a tím jak sebe a okolí vnímá a prožívá.

Osvobozením se od nemocných vazeb a těchto dramat opouštíme minulost a můžeme začít vytvářet a žít nesobecké, naplněné vztahy se svým okolím.

Jsme součástí přírody a zákonitostem symbiózy podléhají buňky, stejně jako člověk.
Narozdíl od nich máme k dispozici i cit, mozek a slovo, tak s nimi vědomě pracujme.

Homo Sapiens

Nejvyšší dosaženou kompetencí člověka je lidskost nebo-li opravdovost.
Je to stav, kdy to, co si myslíme a cítíme uvnitř žijeme i navenek, ať již v pozitivním či negativním smyslu slova.
Jde o Pravdu o nás. Náš názor a stav vědomí v daném okamžiku. Životem se učíme jej bez obav ze souzení a s respektem k názoru druhého, vyslovit.

Autenticita jedince je důležitá fáze vývoje lidstva. Jde o poznání skutečného stavu.

Člověk žijící v nevědomosti, dokáže bez ohledu na intelekt, vzdělání a dobré životní podmínky napáchat nejhorší škody a zločiny na lidství.
Opětovné propojení se se svým vyšším JÁ – uvědomění si a přijetí duchovního původu člověka a následné naplnění významu jeho honosného názvu Homo sapiens, je dalším možným krokem a výrazným skokem v evolučním vývoji lidstva.

Sebeuvědomění nám pomáhá přijímat sebe samé i druhé v pravém světle bez sebeobviňování a vzájemného souzení se za “chyby” a především nám umožňuje přirozeně poznávat, stavět se k chybám čelem a plynule měnit životní názory a postoje v souladu s Pravdou vyšší. V duálním světě je chybování přirozený proces zdravého vývoje.
Poznání a změna je pevný základ, na kterém se dá stavět. Vede ke spolupráci a dlouhodobému rozvoji bez ohledu na pohlaví, kulturu, věk, obor, vztah, či pozici.

Je to nevnímání a nepochopení všech souvislostí, které nám život každodenně přináší a ukazuje. Namyšlenost člověka, který ještě nepoznal sám sebe, říká si pán tvorstva, řadí nás mezi zvířata a chce plenit a vládnout namísto pečovat a vést.
Obecně přijaté pravdy, kterými jako bychom zakleli a uvrhli člověka do opakovaného následování nemocných vzorců rodičů, skupin a celých společností parazitujících, namísto spolupracujících se svým vlastním druhem.

Zásadní rozdíl v životě zvířete a člověka, je postupný rozvoj myšlení ve spojení s citem, svobodnou vůlí a přijetím zodpovědnosti za svá rozhodnutí ve všech oblastech svého života.
Opravdovost, přehodnocení a posun. Pohyb a růst – základní princip vývoje celého vesmíru jako opak sebedestrukce a zničení.

Z toho jasně vyplývá, že jsou mezi námi jedinci, kteří k Homo sapiens ještě nedozráli.
Slepé následování pohodlného pudu, přizpůsobení myšlení, aby odpovídalo stávajícímu způsobu života a neochota ke změnám, otupuje mysl natolik, že může vést ke ztrátě schopnosti přehodnotit a změnit svůj přístup k němu.

Hovoříme různými světovými a odbornými jazyky, ale nezvládáme základy otevřené komunikace člověka s člověkem.
Čteme zkratkovitě podle nálepek a označení škatulek ve své hlavě, které již v materialisticky pojatém základu kastují a třídí.
Peníze, moc, barva pleti, ale dokonce i vzdělání a pohlaví nás potom běžně rozdělují.

K čemu slouží naše přirozené vlohy a předpoklady?
Učíme se co nám není vlastní a ztrácíme schopnosti, které jsou nám přirozené… Proč?? Musíme být stejní? Chceme vymyslet jak být originální nebo přirozenou osobitost?

Encyklopedické znalosti jsou pro ty, pro které je to přirozená forma poznání a mají k tomu předpoklady. Věřit ve vzdělánost, Lásku a zdraví je něco jiného, než s nimi obchodovat.

Naše nemocná, neživá mysl, udělala obchod ze všeho původně přirozeného a čistého: Slovo, vztah, děti, sex, vzdělání, zdraví i život sám. Díky materialistickému pohledu na svět, jsme se naučili obchodovat se vším.
Zneužili jsme Slovo a chtíč až nadoraz. Laciný marketing a peníze dokonale ovládli naše myšlení i svět.

Skutečně věříme, že můžeme bez následků zneužívat znalosti a dovednosti člověka a bez lásky vyrábět a množit cokoliv a kohokoliv? Že spolknutím pilulky vyřešíme daleko hlubší problém člověka a lidstva?

Bez ohledu na rychlý vývoj technologií, jsme stále především lidmi se základní potřebou naplnění zdravé citové vazby. Rozvíjíme své citové vlohy a schopnosti? Uvědomujeme si jejich nazastupitelnost v našem životě i v životě našich dětí?

„Moderní“ věda, medicína, školství i další mainstreamově vnímané obory, vychází z materialistického pojetí světa. Uchvácené rychlým vývojem technologií následují jejich překotný vývoj, často za každou cenu. Nezajímajíc se o hlubší souvislosti si nepřipouští duchovní podstatu člověka, která se nenechá ošidit a opakovaně se hlásí o slovo ve formě fyzických i psychických nemocí, násilí a zastaralých forem řízení skupin a států. Není kam spěchat! Je třeba jít v souladu.

Naše největší nebezpečí není zbraň hromadného ničení v rukou šílence, ale nezpracované sobectví, nenasytnost a povrchnost v nás všech. Vidíme jen špičku ledovce, že zamrzá celý kopec nevidíme.
Co se stane když potlačíme vše co nás vede k tomu lepšímu z nás? Je budoucnost lidstva umělá inteligence v rukou bezcitných lidí?

Základní přirozený zdroj energie, který nám skutečně dochází a ohrožuje naše životy, budoucnost naší planety i budoucnost lidstva, je Láska a s ní úzce spjatý zdravý rozum.

Zde se nejedná o přírodní výběr, ale nedostatek citu a nepochopení. Evoluce pokročila, jedná se o výběr každého z nás. Volíme mezi láskou, nenávistí a sobectvím.
Ve hře je zdravý vývoj či sebedestrukce druhu Homo Sapiens.

Muž a žena

Téma se připravuje …

Kontakt

Magdalena Soušková
Salon Be Lovely
Kolowratský palác
Na Příkopě 17
Praha 1
  +420 603 231 929
  magdalena@umenikrasy.cz