Magdalena
Nastavuji zrcadlo v otázkách etiky a osobního růstu, vedoucího k sebepřijetí a uzdravení vztahů, duše i těla. Pomáhám porozumět zákonitostem života a nalézat v sobě schopnost a sílu přijímat situace a změny, které sebou život přináší.
Hledat a pochopit momenty ve kterých jsme se ztratili a přijali cizí pravdy, které nesouzní s naší duší. … více

Dvacetčtyři let jsem se pohybovala v oblasti reklamy a ženské krásy, z toho osmnáct let jako vizážistka. Spolupracovala jsem s výraznými osobnostmi veřejného života i s ženami různých oborů a společenských skupin.

Uvědomila jsem si, jak mohou laskavý přístup a pár tahů štětcem změnit pohled ženy na sebe, svůj život i přístup k němu. Stovky otevřených zpovědí a životních příběhů, mi pomohly vnímat způsoby myšlení a vidění světa očima druhých žen a udělat si ucelený obrázek o jejich běžném pojetí života a vztahů.

Spojení těchto zkušeností, vytříbilo cit pro vnímání vnější a vnitřní krásy ženy.

Těžká životní období ve mně vždy probouzela hlubší otázky, na které jsem chtěla znát odpovědi a s rozpadem rodiny, přišla další mnohá PROČ?!
Poctivé hledání přineslo nečekané odpovědi a PROZŘENÍ.
Duchovní nadhled, vhledy, obrazy a jednoduchá, srozumitelná poznání o sobě, životě, jeho principech a přirozeném řádu v nás.

Následovaly roky konzultací, seminářů, přednášek psychologie, studia ezoterních pramenů, filosofických i alternativních směrů a vyciťování zda vůbec, či na jakém principu je položena jejich nosná myšlenka a kam až sahá. V závěru mého základního bádání, jsem se setkala s učením Etikoterapie, které je zcela v souladu s mým doposud nabytým poznáním.

Přijetím podstaty živých učení, se prohloubila má dovednost vnímat ženskou krásu, ženskost, partnerství a vztahy v širších souvislostech.

Práce na rozvoji lidského Ducha, je logickým vyústěním mé životní cesty a pomyslným uzavřením kruhu v pohledu na krásu člověka.…schovat

Magdalena

Konzultace

Semináře

OSOBNÍ KONZULTACE

více …

KONZULTACE KRÁSY

více …

ŽENSKÝ KRUH

více …

ŽIVÉ ODRAZY

více …

Osobní konzultace

 

Hledáte cestu z dlouhodobé tíživé životní situace či konkrétních potíží?
Společně vytváříme prostor k hledání Vaší podstaty, zahalené a zkreslené prožitými zkušenostmi a přejatými názory.

Sami postupně nacházíte původ nemocného vztahu k sobě a okolí, i zdroj Vašich současných problémů, nemocí či pocitů nenaplněného života.

Váším aktivním přístupem otevíráte vnitřní dialog, který skrze nově nahlížené životní situace léčí duši i tělo do větší hloubky v minulosti. Uvolňujete stará niterná zranění a tím se osvobozujete od zastaralých forem myšlení a zlozvyků, které Vám nedovolí činit nové kroky v různých oblastech života.

Nabízím svůj vhled k nalezení cesty, kterou jsem sama prošla a o které vím, že funguje.

Cítíte potřebu něco změnit? Začít jinde či jinak? Opakují se Vám stejné situace? Bojíte se udělat nový krok? Zapadli jste do rutiny všedních dnů a život Vám nedává smysl? Nevidíte kde je problém?
Máte pocit, že máte vše a přesto Vám něco chybí? Že Vám lidé nerozumí a Vy nerozumíte jim?

Chcete, aby Vás život těšil a naplňoval? Abyste nalezli jeho další naplňující rozměr?

Rozhodnutí a první krok, je vždy na Vás.

Párová konzultace

 

Uzdravování vztahů vychází vždy z primárního, zdravého vztahu sám k sobě.
Komplikované vztahy v rodině a partnerství v soukromé i pracovní sféře, jsou tedy odrazem různých vnímání realit, nikoli reality samotné. V partnerství s druhým člověkem jde především o schopnost, tyto rozdíly otevřeně vykomunikovat.

Nacházet společný jazyk skrze učení se lásce a respektu k sobě i druhému, je přirozená cesta, která otevírá další životní náboj a možnosti s ním přicházející.

Sami hledáte cestu ke spolupráci a tvorbě, v krajním případě odloučení či ukončení vztahu v respektu, na jehož základě stavíte Váš další harmonický vývoj a nové, již zdravé vztahy.
Na Vaší cestě jsem průvodcem. Pozorovatelem a tím, kdo nastavuje zrcadlo v místech, kde jste se navzájem ztratili.

Bližší informace a objednání ke konzultacím na tel. čísle: 603 231 929

Konzultace krásy

Doba trvání: 2 hodiny cena: 2 500,- Kč/ osoba

Tato konzultace je ideální v čase, kdy cítíte potřebu změny. Možnost vidět se jinak a udělat první či další krok ve Vaší transformaci.

Průběh:
– úvodní rozhovor
– úprava obočí
– líčení komentované jazykem symboliky
– konzultace Vaší kosmetické výbavy a doporučení
– závěrečný vhled a další možné kroky

Škola líčení

 

Doba trvání: Individuální cena: individuální

Škola líčení komentovaná krok po kroku.
Líčíte se sama pod mým vedením.
Rozsah a délku domlouváme dle individuální potřeby.

Tuto službu je možné rezervovat na základě předchozího absolvování “Make-up konzultace” či “Ženského kruhu”.

Živé odrazy

4-8 žen (sudý počet)

Sobota: 15.9. 2018 / 9:00 – 18:00 hodincena: 2 000,- Kč/ osoba

Síla podvědomí se vždy nějakým způsobem projevuje v našem chování a pod vrstvou naučených gest a stereotypů se může, stejně jako pod make-upem, skrývat daleko více, než se zdá.

Make-up a líčení je v zde především nástrojem a cestou, nikoli hlavním cílem. Jste si se ženou ve Vaší dvojici navzájem živým plátnem i zrcadlem. Pracujeme s doteky, rozvíjíme cítění, komunikaci i techniku líčení.

Tento seminář je pro dvojice / maminky s dcerou, sestry, kamarádky či kolegyně/, které chtějí rozvíjet svou intuici a vztahy. Ve své podstatě je velmi intimní záležitostí a dovednost líčení je zde rozvíjena skrze hlubší propojení se v kruhu.

– v průběhu dne probíhá diskuse vyplývající z přirozeně vzniklých situací a témat
– součástí je pauza na oběd

Na seminář je třeba se telefonicky či zasláním zprávy přihlásit a rezervovat si místo.

Ženský kruh

Termín: 22.9. 2018 / 9:00 – 18:00 hcena: 1 300,- Kč

 

Každá jsme jiná, každá řešíme v různém čase různá témata, žijeme v různých prostředích a máme rozmanité předpoklady i možnosti. Sdílení v kruhu vynáší na povrch otázky, které Vás trápí, které je třeba zpracovat a nechat odejít. Různé náhledy na stejné zkušenosti pomáhají k přehodnocení a uvolnění starých sporů a křivd. Vnáší harmonii do života i vztahů.

Svět krásy, kult mládí, sexu a dokonalosti všude kolem nás. Jaký vliv má dnešní doba, časopisy, reklama, média, trendy a naše “vzory” vliv na nás a co to vnáší do našich myslí a životů? Co to v nás vyvolává a kam nás to žene? Jak běžně fungujeme a jak se nenápadně posouvají naše i obecné hranice? Jak se to odráží v našich domovech a partnerstvích?

Co nás trápí v otázkách krásy a sebepřijetí?
Co bychom na sobě rády změnily a proč? Jaký pohled na svět ženské krásy a její důležitost jsme přijaly za své? Jak se s nadhledem orientovat v nepřeberném množství kosmetiky, rad a informací kolem nás?

Co znamená mateřská láska, kde je zdravá hranice oddělující lásku opičí? Co přenášíme na své děti a jak si to přebírají? Kde končí naše a začíná jejich zodpovědnost za to, co prožíváme?

Zkušenost, jakou si přišla naše duše udělat a témata, která si vybrala ke zpracování, se odráží v našem vnějším projevu chování i ve fyzickém těle.
Dávná, skrytá zranění a nepochopení nahradila zcela přirozený vnitřní řád v nás chaosem.
Sdílením v ženském kruhu tento chaos v sobě odhalujeme, pojmenováváme a zahajujeme tak přirozený léčivý proces.

V semináři vycházíme z témat a potřeb, konkrétní skupiny.

Na seminář je třeba se telefonicky či zasláním zprávy přihlásit a rezervovat si místo.

 

Termíny

Cítit se KRÁSNÁ v KAŽDÉM VĚKU

6.6. 2018 15:00
Přednáška v komunitním centru pro aktivní seniory Právě teď

ŽENSKÝ KRUH

22.9. 2018 09:00 – 18:00

ŽIVÉ ODRAZY

15.9. 2018 09:00 – 18:00

 

„Pár slov”

Tereza KOSTKOVÁ

Kateřina BROŽOVÁ

Simona SZTULOVÁ

Blog

Úvodní slovo

více …

Láska

více …

Duchovní inteligence

více …

Otevřená mysl

více …

Pocity

více …

Poděkování

Děkuji svým duchovním učitelům, skrze, které jsem postupně odhalovala hlubší poznání života v lásce.

Monice za uvedení do světa za oponou nevědomosti a Vladimírovi za prohlubování a zušlechťování již nabytého vědomí.

Děkuji za pevné názory, kterým jsem z Vaší strany čelila a v hloubi duše konfrontovala s pravdami svého dosavadního vědění.
Za často bolestivá poznání pravd o sobě samé i svých nejbližších, o našich životech, svých názorech a postojích, které se díky Vaší laskavosti a pevnosti, mohli v čase začít hojit a měnit.

S Láskou děkuji i svým dalším učitelům v podobě mých předků, rodičů, sester, životních i pracovních partnerů, dětí, přátel i kolegů, skrze které jsem měla možnost do hloubky procítit a časem pochopit, co Láska je a co není.

Mé názory a zamyšlení vychází z víry v Boha /Pravdu, Lásku, Vyšší princip, Ducha, Životní energii, …/, osobních zkušeností, duchovních poznání, vhledů a přirozeného vnímání přírodních zákonitostí.

Podstata mých poznání nesovisí s církví ani náboženstvím.

K jejímu odkrývání vedla dlouhá cesta a přinesla zásadní poznatek … žitím přírodních zákonitostí v “obyčejném” každodenním životě, vplouváme do přirozeně silného, očisťujícího proudu života, který sebou nese lehkost, radost, chuť tvořit a žít a možnost poznávat a přinášet nové rozměry.

V těžkých okamžicích mi toto vědění dává sílu a odvahu svobodně se rozhodovat, oproti běžně daným zvyklostem i nečekaným způsobem.

Láska

 

LÁSKA je výchozí podstatou vesmíru, jeho vývoje a růstu.

Je nejsilnější tvořivou energií.
Jazykem, který spojuje bez ohledu na věk, pohlaví, hranice, kulturu, postavení či názory.
Přirozenou součástí života, vycházející z nás samotných.

Je to laskavost i pevná hranice, která chrání nás i druhé.

Má mnoho podob a forem, i mnoho záměn a náhradních závislostí.
Mylné či romantické představy o ní, nás často udržují vztazích, které nás neobohacují a přirozeně nefungují, či nás z nepochopení skutečného problému ve vztahu bezhlavě ženou do úniků a vztahů, které opakovaně troskotají či plní pouze společenskou funkci.

Chceme skutečně Lásku a její naplňující prožívání, nebo jen zdánlivý pocit, že ji máme?
Jsme naplnění Láskou či chceme po druhých, aby zaplnili naši prázdnotu?

Nekritické myšlení, zastaralé názory a stereotypy nás často udržují ve falešných představách o světě, sobě či druhých a nedovolí nám žít v Lásce, radosti a naplnění.

Abychom měli možnost poznat a pochopit rozdíl skrze vlastní prožitek, procházíme “školou života”. Různými vztahy a situacemi, kde máme možnost procítit hloubku našeho poznání, učit se partnerství a rozvázat tak postupně mnohá karmická zauzlení.
Přišli jsme se učit a růst, ale neuvědomujeme si rozmanitost cest a forem poznávání života.

Ten nám občas přináší situace, ve kterých zvítězí ta netvořivá část v nás … strach, sobectví, nenávist, závist, pocit křivdy, pomstychtivost, žárlivost …… a pokud jim dovolíme se v nás rozvinout, bývá to okamžik, kdy si začneme nalhávat, omlouvat své chování a utíkat před svou zodpovědností v různých oblastech života, a tím se pomalu stavět mimo realitu. Postupně nás samotné tato vlastní slabost prostupuje, až začne zamořovat i prostředí ve kterém žijeme a tak se nenápadným způsobem šíří kolem nás.

Všechny další situace i mezní momenty, před které jsme postaveni, jsou pak ukazateli reality, kterou již vnímáme přes filtry našich dosavadních i zapomenutých zkušeností. Ty nás uzavírají do bublin svých vlastních realit a nedovolí nám vidět život takový jaký je.
Pokud si toho nejsme vědomi a průběžně se sebou nepracujeme, stávají se tyto bubliny postupně větší zátěží, která se odráží na našem psychickém i fyzickém zdraví. Jsou tak „srostlé s naší osobností“, že nejsme schopni vidět nepřirozenost a často i absurditu našeho myšlení. Zaměňujeme, abychom neviděli svůj obraz ve „špatném“ světle svého vlastního souzení.

Pokud v lenivé slepotě následujeme naše „vzory” a jejich vzorce chování, ztrácíme schopnost vidět, cítit a poznávat PRAVDU, žít v Lásce k ní i životu.

Láska je tvořivá práce na sobě. Zodpovědnost vůči sobě i druhým. Kritické myšlení k zastaralým pravdám i novým trendům.
Začíná tím s kým, kolik času a jak, trávíme svůj čas.

Milující bytost, nám může sílu lásky a čistotu myšlení připomenout, nikoli nedostatek naši vlastní Lásky a jeho sobecké projevy nahradit.
Je naším nejlepším učitelem, lékem i ochranou před nudou a stagnací v životě.

Vzájemně se učíme partnerství a bezpodmínečné lásce, kterou jsme se v dětství od svých rodičů málokdo naučil, protože to málokdo naučil naše rodiče.

Duchovní inteligence

Duchovní inteligence = MOUDROST = hloubka lidskosti.

Míra LÁSKY v nás, skrze kterou v daném čase, sobě vlastním, osobitým způsobem myslíme, poznáváme, mluvíme a tvoříme.

Člověk žijící v Lásce, jedná i ve zlomových okamžicích zcela spontánně v zájmu svém i skupiny, či v zájmu jednoty a celku, v souladu s vyšším principem Vesmírného řádu, bez ohledu na svůj prospěch či většinové mínění.

Nepamatuji se, jaká situace ve mě vyvolala potřebu zamyslet se na toto téma, ale v každém případě jsem přemýšlela o tom, jak je možné, že se někteří lidé i přes vysoké IQ, výrazné EQ a kvalitní vzdělání i vysoké postavení, chovají v různých situacích tak, jak se chovají.

Říkala jsem si, že naší součástí musí být něco, co o nás vypovídá daleko víc, než se na první pohled zdá. Něco, co nás přesahuje, něco co se nedá změřit či spočítat, něco, čemu běžně nevěnujeme pozornost.
Něco, co sebou přináší moudrost. Co dělá člověka obyčejným a výrazným zároveň.

Po chvilce lámání si hlavy, mě napadlo spojení „Duchovní inteligence“ a začala jsem myšlenku rozvádět a tříbit. Měla jsem za to /občas se mi to stává :-)/, že jsem právě vymyslela něco převratného a přicházející myšlenky rychle zapisovala …. po chvilce psaní přišla i myšlenka, že je to tak jednoduché a logické, že už to přeci někoho muselo napadnout?! Zadala jsem do vyhledávače, po chvilce pátrání narazila na článek „Spirituální inteligence“ a fascinovaně zírala na obsah, který zcela souzněl s tím, co jsem cítila a právě zapisovala.

Nemyslím, že bych to dokázala vysvětlit lépe a proto, pro zvídavější duše, uvádím plnou verzi zmíněného článku:

SPIRITUÁLNÍ INTELIGENCE

Na samém počátku 20.století se stalo velkým tématem IQ (inteligence quocient-inteligenční kvocient). IQ charakterizuje schopnost, kterou používáme, řešíme-li logické nebo strategické problémy. Je označována také jako racionální inteligence.
K jejímu měření byly vyvinuty testy, které se staly prostředkem pro třídění lidí podle stupňů inteligence. Jejich výsledky by měly údajně označovat schopnosti lidí. Čím vyšší má člověk IQ, tím vyšší je podle této teorie jeho inteligence.

V polovině 90. let Daniel Goleman popularizoval výzkumy mnoha neurologů a psychologů, které ukazují, že stejnou důležitost jako IQ má i EQ (emocionel quocient-emoční kvocient ) označující emocionální inteligenci.
Díky této inteligenci jsme schopni si uvědomovat naše vlastní pocity a pocity ostatních lidí. Dává nám schopnost vcítění a soucitu, motivaci a možnost vhodně reagovat na bolest nebo nepříjemné pocity. Emocionální inteligence je základním předpokladem efektivního používání inteligence racionální. Jsou-li poškozeny ty části mozku, kterými cítíme, pak také méně účinně myslíme.

Na základě dalších, dosud nezpracovaných, vědeckých údajů je patrno, že existuje ještě třetí typ inteligence. Jestliže má být náš obraz lidské inteligence úplný, musíme vzít v úvahu také tuto inteligenci, kterou je spirituální nebo-li duchovní inteligence.
Jedná se o inteligenci, s jejíž pomocí řešíme problémy smyslu a hodnot. Inteligenci, díky které můžeme dát našim činům a našim životům širší, bohatší a smysluplnější kontext. Inteligence, která nám umožní jeden způsob jednání (či životní dráhu) vyhodnotit jako smysluplnější než nějaký jiný. Duchovní inteligence je totiž nutným základem pro efektivní fungování jak racionální, tak emocionální inteligence. Jde o naši nejvyšší inteligenci.

Ve slovníku je “duch” označován jako “oživující či vitální princip- to, co dává fyzikálnímu organizmu život a odlišuje jej tak od jeho materiálních prvků (“dech života”). Lidské bytosti jsou duchovní stvoření, protože je pohání potřeba klást “podstatné” či “nejvyšší” otázky jako jsou: “Proč jsem se narodil? Co je smyslem mého života? Proč bych měl jít dál když jsem unavený, deprimovaný či se cítím poražen?”
Ve skutečnosti jsme nejen poháněni, ale jako bytosti přímo definováni specificky lidskou touhou nalézt smysl života a hodnotu toho, co děláme a zakoušíme. Máme touhu vnímat svůj život v nějaké větší, smysluplné souvislosti, ať už je to rodina, společenství, fotbalový klub, naše práce, náboženské zázemí nebo svět jako takový. Toužíme po něčem, o co bychom mohli usilovat. Po něčem, co nás samotné a pouhý přítomný okamžik přesahuje. Po něčem, co dá nám a našim činům hlubší smysl.

Racionální ani emocionální inteligence, ať zvlášť nebo dohromady, nestačí k úplnému vysvětlení komplexnosti lidské inteligence a nepřeberného bohatství lidské duše a fantazie. Počítače mají vysoké IQ, vědí, co to jsou pravidla a jak je lze bezchybně provádět. Zvířata mají často vysokou emocionální inteligenci, mají smysl pro situaci, ve které právě jsou a umějí vhodně reagovat. Ale ani počítače ani zvířata se nikdy neptají, proč máme taková pravidla a situace a zda by mohla být jiná nebo lepší. Pohybují se pouze uvnitř daných hranic. Duchovní inteligence dělá z lidí tvořivé bytosti, které mohou měnit pravidla i své vlastní hranice.

Duchovní inteligence nám dává schopnost rozlišovat. Dává nám smysl pro mravnost i schopnost mírnit tuhá pravidla porozuměním a soucítěním, právě tak, jako schopnost vidět, kde mají porozumění a soucit hranice. Pomocí ní se potýkáme s otázkami dobra a zla a rozvíjíme naše nerealizované možnosti- sníme, usilujeme, zvedáme se z bláta. Především touto transformační silou se duchovní inteligence liší od inteligence emocionální.
Protože duchovní inteligence působí doslova mimo mozková centra, ze sjednocujících neurologických funkcí mozku, integruje všechny typy inteligence. Teprve ona z nás dělá plně racionální a duchovní bytosti.

V ideálním případě naše tři základní inteligence pracují společně a navzájem se podporují, protože náš mozek je navržen tak, aby pracoval tímto způsobem. Nicméně každá z těchto tří inteligencí má oblast, ve které je silná, a proto mohou fungovat i zvlášť. Z toho důvodu nemusíme mít nevyhnutelně vysokou či nízkou inteligenci ve všech třech oblastech současně.
Člověk nemusí mít vysokou racionální inteligenci, nemusí mít vysokou duchovní inteligenci, ale může mít při tom vysokou inteligenci emocionální. Stejně tak může mít vysokou inteligenci racionální a může mít nízkou emocionální a duchovní, atd.

Mnoho lidí dosáhlo úrovně materiálního blaha, a přece cítí, že jim něco chybí, že chtějí něco víc. Mnozí mluví o prázdnotě “zde”, a přitom poukazují na oblast kolem srdce. To “víc” má zřídkakdy spojitost s formálním náboženstvím. Duchovní inteligence není nutně spojena s náboženstvím a zbožnost nijak nezaručuje vysokou duchovní inteligenci. Konvenční náboženství představuje vlastně jakýsi soubor pravidel a přesvědčení vnucených z vnějšku.

Duchovní inteligence je vnitřní vrozená schopnost lidského mozku a psýché, která čerpá ze srdce samotného univerza jako ze svého nejhlubšího zdroje. Je inteligencí duše, kterou se můžeme uzdravit a díky ní dosáhnout celistvosti. Toužíme po “hlubší jednotě a společenství”, ale nalézáme k tomu jen málo zdrojů v našich bytostech svázaných egem a v symbolice či institucích naší kultury.
Inteligence spirituální spočívá v hlubší části lidského Já a je napojena na moudrost přesahující ego či vědomou mysl. Pomocí ní rozeznáváme nejen existující hodnoty, ale také tvořivě objevujeme nové. Vytváří samotnou možnost mít hodnoty. Tak předchází všechny specifické hodnoty a jakoukoliv konkrétní kulturu. Předchází všechny formy náboženského vyjádření, které může mít. Díky ní je náboženství možné, ale ona sama na něm nezávisí.

Vědci již provedli většinu základního výzkumů odhalující nervové základy duchovní inteligence v mozku, jenže převažující paradigma racionální inteligence zatlačuje další bádání svými vlastními údaji.
Začátkem 90.let americký neuropsycholog M. Persinger a později neurolog V.S.Ramachandran provedli výzkum existence tzv. “bodu Boha” v lidském mozku. Toto centrum je umístěno v nervových spojích spánkových laloků. Jak bylo zjištěno, jsou aktivní, kdykoliv jsou zkoumané subjekty podrobeny diskusi o duchovních či náboženských tématech. “Bod Boha” nedokazuje boží existenci, ale ukazuje, že mozek se vyvinul tak, aby mohl klást nejvyšší otázky, aby měl a využíval citlivost pro vyšší hodnoty a smysl.
Práce rakouského neurologa W.Singera z 90.let o “vazebním problému” ukazuje, že v mozku existuje nervový proces, který je plně věnován sjednocování a vyhodnocování naší zkušenosti. Je to nervový proces, kdy doslova “svazuje” naši zkušenost dohromady. Před tímto výzkumem vědci rozpoznávali pouze dvě formy organizace mozkových neuronů.
První formou jsou sériové neuronové spoje, které jsou základem naší racionální inteligence. Tyto spoje umožňují mozku provádět pravidla, myslet logicky-racionálně, prostě krok za krokem.
Druhou formou jsou neuronové sítě, které náhodně spojují stovky tisíc náhodně pospojovaných neuronů do jiných masivních svazků. Jsou základem emocionální inteligence, která rozpoznává obrazce a buduje struktury jednání.

Harvardský neurolog a antropolog T. Deacon nedávno publikoval práci o počátcích lidského jazyka, ve které dokazuje že jazyk je výlučně lidská, symbolická a významotvorná aktivita, která se rozvinula současně s rychlým rozvojem čelních mozkových laloků. Řečeno evolučním jazykem, jeho práce ukazuje, že jsme doslova použili duchovní inteligenci k tomu, abychom zvětšili mozek. Duchovní inteligence nás naprogramovala k tomu, abychom se stali tím, čím jsme a dává nám možnost dalšího “přeprogramování”- k růstu a transformaci, k dalšímu vývoji našeho lidského potenciálu.

Duchovní inteligenci používáme k tomu, abychom byli tvořiví. Obracíme se k ní, když potřebujeme být pružní, tvořivě spontánní, mít vizi. Používáme ji ke svým existenciálním problémům- když se cítíme ve slepé uličce, uvězněni našimi vlastními návyky a neurózami v minulosti, když se potýkáme s chorobou nebo žalem. Dává nám hluboký cit pro smysl životních zápasů. Ty naše nejtěžší existenciální problémy v životě vyvstávají mimo oblast toho, co očekáváme a důvěrně známe mimo daná pravidla.
Jedná se o pravidla, které přesahují minulou zkušenost, to, s čím umíme zacházet. Hranice mezi oblastí ve které dobře víme, co jsme a oblastí, ve které jsme ztraceni a zcela bezradní. Duchovní inteligence náš smysl pro hluboký intuitivní cit a pro smysl a hodnoty, je našim průvodcem po okraji. Je to naše svědomí.

Duchovní inteligence nám umožňuje zacelovat trhlinu mezi “já” a těmi ostatními. Ale pouhá emocionální inteligence nám tuto průrvu nepomůže překonat. Musí přijít duchovní inteligence, abychom mohli pochopit, kdo jsme a co pro nás věci znamenají a jaký význam mají ostatní v našem vlastním světě. Pomáhá nám přerůst naše bezprostřední egocentrická já a dosáhnout hlubších vrstev, které jsou v nás ukryty a s její pomocí jsme schopni žít život v hlubší rovině smyslu.
Abychom plně ovládli naši duchovní inteligenci, je někdy nutné pohlédnout do tváře pekla, setkat se s možnostmi zoufalství, bolesti, hlubokého utrpení či ztráty a nalézt s nimi smíření. “Když se ztotožníme se ztrátou i ztráta je zakoušena bez odporu.” říká starobylý čínský text zvaný jako Tao-te-ťing. Musíme toužit někdy až v nejhlubším nitru naší bytosti, abychom nalezli smysl, který nás osloví- příslib něčeho nového, čistého, oživujícího.
Pak můžeme nalézt to, po čem toužíme a podělit se o plody našeho tvůrčího objevu s ostatními. Židovský mystik rabbi A. Heschel řekl: “Jsme blíže k Bohu, když se ptáme, než když si myslíme, že známe odpovědi.” A B. Pascal napsal jménem Boha: “Nehledali byste mne, kdybyste mne už nenalezli.”

Zpracováno dle: Danah Zohar, Ian Marshall- Spirituální inteligence

Otevřená mysl

Život mi dnes přináší stále větší naplnění a uspokojení…

Jak to vlastně všechno začalo?

… Náročné dětství a jasné vnímání, že ti „dospělí“ dělají spoustu nesmyslných a zbytečných věcí…

NIKDY JSEM NEPŘIJALA ZA SVOU MYŠLENKU, ŽE TO NEJDE JINAK A LÉPE.

Vím, že nemusím mít vždy pravdu, ale nikdy jsem ji nepřestala hledat.
Vím, že jediný boj, který má skutečně smysl, je boj sám se sebou.

Pochopila jsem, že zlozvyky v myšlení a následně v žití, nám často brání vidět život reálně se všemi jeho zákonitostmi, které jsou moudře zaneseny v základních principech života.

Genialita těchto principů je tak ohromující a jednoduchá zároveň, že jednoduše nevěříme, že je to Pravda.

Svými dnes již tak předrážděnými mozky, překombinovaným a složitým myšlením, které systém „chytře“ k vymytí zdravého selského rozumu využívá, nejsme schopni tuto jednoduchost vidět. „Není čas“ a hlavně v honbě za „jednoduchým“ životem není ochota tuto čistotu a lehkost myšlení svou vůlí a odvahou „riskovat“ .

Jsme stále dokola zneužíváni dogmatem „rozumu“ bez citu, namísto abychom tvořili a rostli přirozeným tempem a hledali nové, smysluplné cesty pro dobro své i celku.

Čím vnímavější, do systému materialisticky smýšlející společnosti vnořený mozek, tím často hůře, ke svobodnému myšlení vracející se, jeho nositel. Strach tento stereotyp myšlení opustit a vystoupit z rozjetého vlaku, nás má pěkně v hrsti. Ve spojení s výhodností našeho postoje, nás pak zcela pohltí.

Od malička přejímáme vzorce chování i myšlení z rodiny a společnosti. Klasicky vnímaná inteligence zde může být paradoxně kontraproduktivní, protože velmi rychle tyto vzorce přejímá za „své“, a s tím živoucím „okopíruje“ i to netvořivé. Obzvláště u nadprůměrně vnímavých dětí je třeba maximálně citlivého přístupu a zohlednění mnoha dalších potřeb, pro zdravý, rovnoměrný vývoj a naplnění všech jeho fází.

Je nám dána vrozená touha po vědění a potřeba jejího postupného naplňování různými formami a cestami.
S respektem, bez dramatizace a souzení, v souladu s Vesmírným řádem, nikoli systémem či představami druhých.

Tam, kde jsme se odklonili od zákonů Lásky a jednoty, porušujeme přirozený tok života a následky si neseme jako jednotlivci i lidstvo jako celek.
Sobectví dovnitř či ven a NEřád z něj plynoucí, vnáší chaos do našich životů v různých podobách.
NEmoc a zlo z nevědomosti plynoucí a řádící, jsou následkem nedodržování láskyplného řádu jehož tajemství jsme neodkryli a ve strachu o nedostatek chceme urvat co se dá, často rychlým a laciným způsobem.

Neznalost zákona neomlouvá, zde platí daleko více, než jsme schopni dohlédnout. Vyšší spravedlnost, o kterou se většinově nezajímáme, sebou nese následky, které si jen nedáváme do souvislostí.

Necítíme dávno řád v našich srdcích a bez právního ověření se bojíme věřit a žít. Smlouvy na cokoliv a stále šílenější kontrola druhých, namísto zametení si před vlastním prahem, vyvíjí tlak v rodinách i společnosti.
Ve strachu a sobeckosti zabíjíme poslední opravdovost v nás.

V řízení /nikoli vedení/ velkých společností i zemí nebývají moudří, ale většinou inteligentní lidé a v tom je velký rozdíl.
Nedílnou součástí moudrosti je totiž cit – morální kodex života v Lásce /Pravdě/. U inteligence tato podmínka není.

Není třeba přečíst stovky knih, abychom moudře žili, stejně jako nás z paměti odříkané citáty slavných nečiní moudrými.

Skutečná vzdělanost a hluboká moudrost, je proto výjimečná kombinace. Nezvládnuté ego a pocit vlastní důležitosti a vyjímečnosti, či naopak nedocenění, často zadusí nezbytnou pokoru a opravdovost dříve, než člověk dozraje svému “úspěchu” i lidsky. Předčasně tím uzavíráme svůj přirozený potenciál pro maximální možný růst.
Namísto lehkosti bytí pak musíme vynaložit daleko více námahy a “dřít, či někoho sedřít” /ať již citově či fyzicky/, abychom se cítili uspokojeni.

Pouze skrze otevřenou mysl lze totiž svá poznání sdílet, tříbit, cítit a přijímat tak Pravdu vyšší, nikoli „pravdu“ již známou či krátkodobě pohodlnější a výhodnější.

Tím se stává otevřená mysl a vzájemné naslouchání živoucím elementem našeho života a přináší vše, čeho je nám pro jeho naplnění třeba.

Lacinost netkví v tom co máme na sobě, kolik toho vlastníme či známe, nýbrž v tom, jak přemýšlíme.

Pocity

Pocity = informace našeho Ducha, duše a těla. Nedílná součást vědomí a vědění celistvého člověka.

Informace z našeho vnitřního světa – mikrokosmu, zásadně ovlivňují naše celkové vnímání světa a odráží se tak v námi vytvářené realitě.

Srdce a mozek jsou nejvyšším hmotným prostředníkem mezi duchovním a hmotným světem.

Srdce není poutáno prostorem, časem ani předchozí zkušeností. Souvisí s intuicí a vyšším vědomím a je proto sptato s nadějí a novými rozměry.

Mozek je geniálním počítačem, jenž má schopnost vyhodnocovat různé a různými způsoby získané informace – vjemy – data. To znamená vše, co jsem schopni vnímat… přečtené knihy, mluvené slovo, hudba, informace přijaté od kamarádů, rodičů, z médií, názory přejaté z naší kultury, bolest, pocit hladu, chladu, pocity radosti, souznění, strachu, zrady, žárlivosti i nenávisti … i dalších vjemů našeho těla a smyslů.

Vše jsou to informace určené k dalšímu zpracování. Je třeba rozumět tomu co nám, především o nás a o situaci, která je vyvolala říkají. Z dlouhodobého hlediska musíme rozumět tomu, co se nám v životě děje.

Každý vyhodnocujeme informace, a tedy i své pocity, dle úrovně vědomí, ve které se nacházíme. Nevěnujeme-li jim pozornost, neznamená to vždy, že s nimi podvědomě dobře nepracujeme.

Nejsou-li však naše základní lidské potřeby v podobě naplněných pocitů dlouhodobě uspokojovány, či jim my sami nevěnujeme dostatečnou pozornost a prostor, zaděláváme si na problém… Obzvláště v kombinaci s dlouhodobým stresem, se odráží na našem zdraví, vztazích i v dalších oblastech života.

Cítíme se zraňováni a zraňujeme či explodujeme vždy, když se cítíme ohroženi, aniž bychom si toho byli vědomi. Jsou to automatické obranné mechanizmy: Akce – Reakce. I zcela nevinná situace, tak může aktivovat reakci v „závislosti“ na našich předchozích, nezpracovaných zkušenostech. Chováme se pak ve větší či menší míře, spíše jako neandrtálci než homo sapiens, pěkně v područí podvědomí a nevědomosti.

Často nejsme schopni o svých pocitech hovořit ani se svými nejbližšími. Tato témata ignorujeme, či kopeme kolem sebe a obviňujeme ostatní z toho, že se sami necítíme dobře. Podvědomě cítíme, naše “slabé místo”, vyhýbáme se mu a “racionálně” si to zdůvodňujeme. Je to způsob kontroly a manipulace.

Podstata problému tkví v tom, že jsme v dětství přejali nejen vzorce myšlení, které nám byly nejbližší, ale i představy o tom, co smíme či nesmíme cítit, jak reagovat, či dokonce, že je třeba to co cítíme skrývat a potlačovat. Klasické příklady … kluci nepláčou, nebuď srab.., co si budou ostatní myslet…., nechovej se hloupě a chovej se normálně…, hlavně musíš dobře vypadat a dobře se vdát.., ty nedržíš partu, to jsi kamarád?…, ber, vždyť to dělá každej, je to normální…., a spousta dalších, obecných zkratek, pravd a pravidel, která v dospělosti používáme podle toho, jak se nám to zrovna hodí.

Výsledkem je přecitlivělost, či naopak necitlivost, které mají v různých situacích, různé projevy.
Při dlouhodobém vytěsňování či nepochopení, se hromadí stres, na jehož základě vyhodnocujeme vše co prožíváme s emočním podbarvením. Projevuje se například jako nedůvěra, či negativní přístup k životu, hodnocení a kritizování všeho a všech, se zdánlivým pocitem “bohorovného klidu” a toho, že se nás to netýká.

Roky tak můžeme i nevědomě ukrývat naši skutečnou podstatu sami před sebou i okolním světem a jen výjimečně vnímat svou pravou tvář, kterou je pro nás po tak dlouhé době těžké přijmout.
Někdy skrýváme citlivou podstatu hrubým chováním a jindy naopak svou necitlivost překryjeme způsobným „dobrým vychováním“.

Lehce se tak ztrácíme v překladu… Když dva dělají totéž, není to totéž a myslet si a soudit druhého, znamená, že jsme sami ještě nepochopili. Realitu není třeba soudit, ale vnímat a chápat.
Jinak jsme jako uzavřená láhev. Mezi lidmi, avšak odděleni od okolního světa.
Není vidět, zda se uvnitř skrývá harmonie či zahnívá stará bolest.

Nepochopili jsme, že lidskost a její projevy nejsou slabost, ale v této fázi vývoje lidstva nezbytnost pro přežití. Hrubostí, vulgaritou či laciností svých myšlenek a následným sobeckým chováním pak nahrazujeme mužnost či ženskost. Nazýváme to moderní dobou či racionálním uvažováním “dospělých”.

A následky? … stačí se rozhlédnout kolem sebe, kam to “rozumný” člověk dotáhl.

Právě ve zdravém rozumu, je totiž ten háček…

Skutečně racionální člověk má zpracované všechny, pro přirozený a svobodný život, důležité informace. To znamená, jak ze svého vnitřního prostředí, tak na základě porozumění a přijetí sebe samého i informace ze svého bezprostředního okolí. Tím je připraven zdravě vyhodnocovat i vše, co se ho přímo netýká, ale je z různých důvodů středem jeho zájmu.

V dnešním, materiálně pojatém světě, máme tendenci přemýšlet jako kalkulačka či stroj, dělat jednoduchá “výhodná” a “bezpečná” rozhodnutí a ještě se paradoxně ohánět “zdravým rozumem”…

Až skutečně uzdravíme náš způsob myšlení, naše stará skrytá zranění a budeme spolu otevřeně hovořit, bez pocitu ješitnosti, zloby či křivdy, pak teprve máme naději my i svět ve kterém žijeme.

Nezpracované pocity ve formě negativních emocí, dokáží udělat ze života peklo. Všichni, kteří tohoto faktu záměrně zneužívají vědí co dělají….. materialisticky neznamená racionálně, nýbrž bezcitně, ale krásně se za „racionální“ důvody mohou schovat i staré, již dávno přežité pravdy, které nás drží pěkně pod kontrolou.

Čistotu myšlení často zaměňujeme s naivitou. V různě potlačené míře citu, pak toto poselství zcela jednoduše, nevědomky i vědomě předáváme, skrze své děti a okolí dál. V době vyspělých technologií přímo epidemickou rychlostí.

Svobodný – vědomý člověk se negativními tendencemi, tak lehce ovládat nedá a nedovolí je skrze sebe ani šířit dál. Ví, že nám berou sílu žít naplněný život a činit kroky, tolik potřebné ke změně.

Rozumíme-li svým pocitům, či si jako první krok, alespoň uvědomíme nezastupitelnou úlohu citů v našem životě, získává náš život zcela jiný rozměr.

Racionalita pramení ze zahojené minulosti a svobodného života v přítomnosti.

Naše historická emoční paměť nám jinak nedovolí opustit minulost. Jsme odsouzeni ji opakovat dokud ji neporozumíme, nepřijmeme a neodpustíme sobě i druhým. Jednotlivci, stejně jako skupiny, národy a lidstvo jako celek.
Teprve potom můžeme žít svobodně v přítomnosti a doufat v lepší budoucnost.

RACIONÁLNÍ ČLOVĚK = OTEVŘENÁ MYSL + OTEVŘENÉ SRDCE

Tak jednoduchá rovnice a taková past pro člověka a s ním i veškerý život na “naší” nádherné planetě Zemi.

Kontakt

Magdalena Soušková
Salon Be Lovely
Kolowratský palác
Na Příkopě 17
Praha 1
  +420 603 231 929
  magdalena@umenikrasy.cz