Umění Krásy

HLUBOCE MILUJÍCÍ MUŽ A ŽENA JSOU DYNAMICKÝ, ENERGETICKY VYVÁŽENÝ, TANDEM.
PERPETUUM MOBILE ZAŽEHNUTÉ JISKROU POZNÁNÍ – VZHLÉDNUTÍ SE VE DRUHÉM

Vzájemným dáváním a odevzdáváním se druhému je naplňován základní princip Lásky – SEBEPOZNÁVÁNÍ
Autenticita, vyjadřování svých citů a pocitů a zároveň vnímání a akceptování potřeb druhého je proces v němž dáváme a získáváme nezištné city. Uvolňují se základní nemocné vazby a nezralé vzorce myšlení i chování získané v minulosti. Dochází k hlubšímu propojení páru, či jejich rozdělení když nazraje čas.

NELZE MÍT LÁSKYPLNÝ VZTAH S DRUHÝM, NEMÁME-LI LÁSKYPLNÝ VZTAH SE SEBOU SAMÝM
VNIŘNÍ KRÁSA SE ODRÁŽÍ V KRÁSE VNĚJŠÍ.
Znamená to, že kdo jsem skutečně já tam uvnitř, tak vidím druhé a vše kolem sebe. Jsem-li vnitřně krásný jsem milující a pravdivý. Vidím věci TAKOVÉ JAKÉ JSOU. VNÍMÁM A VYHODNOCUJI, AVŠAK NESOUDÍM A NEODSUZUJI.
Je to VŽDY můj pohled a má realita, kterou ovlivňuji především svůj svět a své bezprostřední okolí. Soudím-li druhé, je to odrazem toho, že soudím sebe samého. Nepřijímám-li druhého, je to proto, že nepřijímám sebe. PROČ? Na to musíme hledat pravdivou odpověď u sebe samých.

NELZE VE SVÉ BLÍZKOSTI ZDRAVĚ UDRŽET NIC, CO SPOLEČNĚ S NÁMI NETVOŘÍ A VÍCE K LÁSCE NEZRAJE.
Nevěra ve vztahu je spojena se sebepoznáváním, sebehodnotou a duchovním zráním. Každá lež sobě samým vede k manipulaci s partnery a nenaplnění nejvyšší formy LÁSKY mezi nimi – partnerství.
Za jistých okolností se i takzvaná „věrnost” stává prostitucí.
Téma nevěra je samo o sobě velmi široké a ne zcela jednoduché na pochopení a přijetí, proto je jejich hlubší rozbor předmětem osobních konzultací, besed a přednášek.

BÝVÁME OPOUŠTĚNI PROTO, ABYCHOM HLOUBĚJI POZNALI SEBE SAMÉ A JINDY OPOUŠTÍME MY DRUHÉ, ZE ZCELA STEJNÉHO DŮVODU.

Schopnost hluboce milovat má daleko významnější rozměr než si většinově uvědomujeme.
Navrací nás k našim původním přirozeným spirituálním schopnostem. Inspiraci a intuici, které ve spojení se zdravým rozumem tříbí naše volby a vedou k tomu nejlepšímu v nás.

Každá získaná a plně zpracovaná zkušenost ve vztazích, slouží k našemu duchovnímu zrání. Pokud je rozchod jen nezralým útěkem ze vztahu, projeví se nezpracované předchozí zkušenosti na volbě dalšího partnera i samotném vztahu s ním.
Je důležité své zkušenosti zdravě vyhodnocovat a zrale volit, abychom jen neopakovali nezvládnutou lekci, namísto postoupení do vyššího partnerského ročníku!

MILUJÍCÍ MILOVANÝ MUŽ MÁ MOC MOUDŘE VLÁDNOUT A LASKAVĚ BUDOVAT A SPRAVOVAT SVŮJ DOMOV.
Činit zralá rozhodnutí a chránit tím sebe, svou ženu, děti, rod, majetek a dle svého postavení i svou skupinu či národ.

Pouze milující muž se zralé, silné ženy nebojí, necítí potřebu ji slepě poslouchat, podlézat ji, ale ani obcházet, zraňovat či snižovat.
Je pro něj přirozené se o ženu zajímat a naslouchat jí, neboť chápe, že aby si mohl ženu bezpečně zvolit, musí ženu respektovat a maximálně porozumět.
Když nerozumí, ptá se. Zajímá se. Jeho zrající moudrost tak vycítí, když je něco v nepořádku a může se k situaci citlivě, ale jasně postavit.

Zralého, autentického muže, si milující žena váží.
Pokud mezi nimi zažehne jiskra, je ochotna jej bezpodmínečně následovat, aniž by ztrácela sebe samou.
Ví, že je v těch nejlepších rukou a sama necítí potřebu se vymezovat ani prosazovat, protože ví, že je jí nasloucháno.
Muž má sice větší mozek, ale bez inspirace a naplnění svého života vlastní zrající láskou (naplnění nádoby až po okraj) nikdy plně nerozvine svůj duchovní – lidský potenciál.
Není schopen plně zrát k partnerství.
Zralost vlastní lásky a závislost na lásce druhých je navenek těžko rozpoznatelný, avšak ve své podstatě zásadní rozdíl!

Volbou partnera začíná naše obrovská část spoluzodpovědnosti.
Svou vědomou volbou chráníme sebe samé i ty, které milujeme. Vnímejme své pocity a zdravě vyhodnocujme své zkušenosti. Drobný detail může ukazovat na zcela jinou podstatu motivace k činu, jež vypadána první pohled stejně.
Drobný detail, který přehlédneme či špatně vyhodnotíme, vypovídá hlubší pravdu o nás i partnerovi.

Muž, který se bojí ztráty svobody není vnitřně zralý a duchem svobodný. Tento strach plyne z nepochopení plného významu slova SVOBODA.
Vyhýbá se svazkům, protože jej ztracená vnitřní svoboda spoutaná nezrající láskou matky či otce (a to i v případě náhradních rodičů) podvědomě ovládají.
Přidají-li se k tomu nezpracované předchozí vztahy, je dílo ztrácení se v překladu dokonáno.

Dalším projevem nezralosti muže je odevzdání se do rukou nemilující partnerky.
Je to role “trubce”, kterou sám přijal a naplňuje.
Bývá to role mužů, kteří si neumí bezpečně vybrat, ale více než ztráty sebe samého se bojí samoty.

VE SKUTEČNOSTI SE VŠAK NEBOJÍME SAMOTY NÝBRŽ OSAMĚLOSTI.
Neděsí nás partnerství ani samota, nýbrž odtrženost od Boha a následky z ní plynucí.

Díky své nevědomosti a z ní plynoucího strachu, se tak vydáváme na pospas tmě v davu a odtrženi od původního milujícího zdroje tápeme nenaplněným životem.

VĚDOMOU VOLBOU PARTERŮ SE CHRÁNÍME PROTI ZKLAMÁNÍ A BOLESTIVÉ ŽIVOTNÍ ZKUŠENOSTI, KTEROU JE TŘEBA NÁSLEDNĚ ZDRAVĚ ZPRACOVAT.

Je-li vnitřní motivací ženy něco jiného než čistá láska a partnerství, nikdy nezvolí v daný okamžik tu nejzdravější volbu pro sebe ani své případné děti.
V takovém případě hledá vztah, který má zaplnit její nezralou lásku. Sperma, majetek, společenské postavení, status či cokoliv jiného než daný muž je pak jejím skutečným zájmem.
Oba tak získají nezbytně nutnou životní zkušenost. Takový vztah je možné naplnit jen přísnou, společnou prací na sobě samých.

MILUJÍCÍ ŽENA NETOUŽÍ PO POSLUŠNÉM MUŽI ANI PO MUŽI ZA KAŽDOU CENU.
Hledá muže, který je milující a naslouchá, aby mohli skrze sebe navzájem zrát.
Vědomá, zralá žena, milujícího muže, který s ní ladí pozná.

JE DŮLEŽITÉ, ABY SI MUŽ ZVOLIL ŽENU, KTEROU MILUJE, NE ŽENU, KTERÁ MU BUDE OZDOBOU, SERVISEM ČI VÝPLNÍ STRACHU ZE SAMOTY.
Pokud tomu tak není, těžko bude překonávat překážky spojené s vlastní duchovní nevědomostí.

Láska, zamilovanost a obdiv jsou tři různé věci.
Velmi zjednodušeně by se dalo říci:
Zamilovanost – první signální – sexuální přitažlivost zabezpečující nevyhynutí druhu a zkušenost
Obdiv – první signální – přitažlivost plynoucí z pocitu hmotného zabezpečení se na stáří (nejen finančního)
Láska – vyšší morální princip – duchovní růst. Pracná cesta rozvíjející cit, uvolňující vnitřní svobodu, životní naplnění a radost.

Volím-li jako muž nevědomě či povrchně svou ženu, dostanu to, co potřebuji ke svému duchovnímu růstu.
Necitlivý muž se lehce píchne o trny jež chrání růži. Nezpozorní-li a nesnaží-li se v okamžiku, neporozumění ženě zastavit, začít se ptát a hlouběji naslouchat, nepozná zda se růže chránila před jeho necitlivostí a omezeností, či jej opakovaně zraňuje a využívá, protože je sama necitlivá.
Je třeba své zkušenosti a sebe samé pochopit, abychom mohli porozumět druhým.

Vnitřní motivací zrale milujícího muže je vidět svou ženu šťastnou.
Láska a vnitřní svoboda ženy jej vede k pozornosti. Učí ho hlouběji ji poznávat, překonávat překážky a rozšiřovat své vlastní hranice ega. Sám tím citově zraje a hlouběji vnímá životní souvislosti, čímž se přirozeným způsobem chrání před nezralostí a manipulací přicházející z okolí.

Díky tomu rozumí životu i tomu co hluboká láska obnáší a přináší.
Dozrál-li k vnitřnímu spojení se sebou samým, věří ve svůj úsudek a je pro něj jednodušší milující ženu rozpoznat.
Dokud není vymaněn z rodinných a společenských vzorců myšlení a chování je to pro něj nelehký úkol.

Je třeba učit se BÝT.
Být VĚDOMÝM člověkem, aby s námi nezrale milující partneři nemohli manipulovat!
Není naivní v lásku mezi mužem a ženou věřit, ale je naivní očekávat, že se bez hlubšího pochopení zákonitostí lásky obejdeme.

HISTORICKÝ VLIV

Žena je tvor slabší a silnější zároveň – záleží na úhlu pohledu.

Muži obvykle disponují větší fyzickou silou a proto je jejich posláním ochrana.

Síla ženy, spočívá ve schopnosti dávat život.
Vzhledem k jejímu poslání je vnímavější k více podnětům najednou a rychleji vnímá a chápe vnitřní potřeby druhého. Nevyzná-li se sama v sobě a nechápe-li život v hlubších duchovních souvislostech, chrání sebe i případné ptomky nezdravým způsobem. Sama je lehce zneužitelná – naprním místě svou vlastní nezralostí.

Její přiznaná potřeba citů – často ze strany mužů nenaplňována, si našla nevědomé i vědomé způsoby jak si tyto city zabezpečit.
Žena tak může být lehce múzou i zkázou nevědomých či nemilujících mužů.

Historicky byly ženy dlouhodobě pro jejich fyzickou slabost zneužívány, degradovány a nuceny se podřídit hrubé síle, představám a předsudkům mužů v různých společenských formách.
Je to z pohledu doby pochopitelný vývojový fakt, který je třeba si bez dramatizace a souzení, uvědomit.

Dlouhodobá frustrace a potlačování přirozených citových potřeb žen, tak přerostla ve stále více materialisticky vnímaném pojetí světa v neviditelný, podprahový boj o moc s muži. I díky válečným událostem, kdy byli ženy nuceny zastávat mužské pozice posílil mužský princip (ADAM) v ženách, který již během výchovy synů, spoutává jejich vnitřní svobodu a přirozenou sílu. Zároveň s tím předává vzor mužského principu svým dcerám.

ŽENY SE TAK MOCNĚ SNAŽILY NAPLNIT PŘEDSTAVY MUŽŮ A VYROVNAT SE JIM, AŽ SE MUŽI DO ZNAČNÉ MÍRY STALY!
Role se tak v rozmanitosti vývoje a kultur prohazují a hrubost či přecitlivělost vedou ke slabošství mužů a zesílení či hrubosti žen.

Vzhledem k dlouhodobému nezdravému vývoji se stala manipulace běžným komunikačním způsobem a sami nepoznáme zda manipulujeme, či jsme manipulováni.

Ti, co si své partnery idealizují či je naopak ponižují a obviňují, bývají většinou obětí neporozumění sobě samým.

Nezpracovaný mužský princip u žen a nepřijatý ženský princip u mužů rozkládá náš nejhlubší lidský potenciál a základní zdravé buňky našeho těla, rodiny i každé „civilizované“ společnosti.
Ve vztazích je dnes ženskost a mužnost běžně zaměňována za slabost či jednoduchost a lacinost a hrubost za projev síly a dospělosti. Běžně akceptované, pudově následované a marketingem podporované.
Neuvědomujeme si souvislosti ani hlubší následky vnitřní nevyzrálosti a pouhé animálnosti v nás.

Svou vlastní slabost si muži podvědomě i vědomě nahrazují vulgarismy a hrubou silou. Dle nemocných, historických obrazů ve své hlavě se snaží být „mužnými“.
Jiní svou slabost a neochotu opakovaně v debatě tříbit své názory, nahrazují manipulací.

Ženy jsou schopné vzdělávat se, vydělávat, řídit domácnost i firmy, vyhledávat sexuální vztahy bez Lásky, zvládat domácnost i práci a navíc DOKONALE MANIPULOVAT a to i sebe.

Krásná, empatická a vzdělaná žena, tak může lehce využít citově oploštěných, oslabených mužů a roky zneužívat jejich nevědomosti a zraněného, zbytnělého ega.
Jsou-li tito muži ve významných pozicích, je nebezpečí šíření a upevňování nemocných mocenských vzorců ve společnosti a systému o to nebezpečnější!

Vzdělanost žen, která silně podporuje jejich rozumovou aktivitu, poháněna poznámkami typu: buď rozumná, ty nejsi vůbec praktická, koukej se vzdělávat ať z tebě něco je, jsi ošklivá tak studuj ať si aspoň chytrá …. vede ženskou mysl k pocitům méněcennosti a tak v sobě potlačí to, co je jí přirozené a vlastní.

Muži, kteří nejsou ochotni pro své ženy (děti a rodiny) dělat co je třeba, „nutí” ženy, aby dělali mužské práce či dovednosti, které jsou jim samotným přirozenější. Když opakovaně žádají o naslouchání či pomoc, stávají se otravným hmyzem, který chtějí pohodlně odehnat.
Zesílí-li ženy natolik, že muže nepotřebují, cítí se muži nedocenění či jim ženy nepřipadají dosti ženské. Pravdou je, že by si vedle nich nepřipadali dost doprošovaní, potažmo dobří.
Opět zde narážíme na problém pýchy, sobectví a nesebehodnoty.

Vzdělanost a samostatnost nás má spojovat, nikoli rozdělovat!
Zůstaňme svý. Ženy a muži nejsou stejní!
Dělejme co milujeme a neučme se za každou cenu dělat vše, ani vyčítat druhým, že neumí co my.
Ženy a muži se namají potřebovat, nýbrž chtít BÝT spolu. Jen tak se mohou svobodně doplňovat a společně se učit novým věcem. Rodičovství není doména žen! Je doména milujících lidí.
Žena i muž mají své poslání a je třeba znát především své místo před sebou a Bohem. Ono se pak pro nás najde nějaké to místečko i ve společnosti 😉

Právo na vzdělání žen sebou přineslo svobodu i nesvobodu. Každá mince má dvě strany!
Inteligence nutně neznamená, že musíme mít razítka a tituly, které jsou dnes výborným marketingovým tahem pro davy. Je to obchod ukrytý za maskou nezbytné vzdělanosti.
Vzdělanost ano, ale způsobem, který je vlastní jedincečnosti každého z nás.

A obchod, kontrola a strach tak NEvesele kvetou. Nikdo nic nedělá pořádně, protože to nemiluje. Podstatou není láska k životu a své práci, ale jak to vypadá navenek a jestli to pořádně sype. A když ne, můžeme se “dobře” vdát. Takže buď musíme mít práci snů či skvěle vypadat a zdobit!
No a obchod kvete dál. Obchod se vzděláním a krásou je na světě.
Vzdělání i péče o sebe mají svou zdravou podstatu a míru, stejně jako cokoli jiného!

Muži se většinově svými city moc nezaobírají.
O svých pocitech či vztahových záležitostech tolik nepřemýšlí, čímž však nemají šanci vyznat se ani sami v sobě, natož v ženě. Nepoučeni z vlastních zkušeností tak opakovaně strádají a vědomě i nevědomě si vybírají ženy, jen aby nebyli sami a ubližují sobě i svému okolí.

Vnitřní nevyzrálost a slabost, vede k vymáhání si pozornosti a naplňování svých potřeb intrikami, manipulací, neomaleností, hrubostí či silou…
Dávkujeme dle svých představ partnerům styk s dětmi, pozornost, sex, finance… dle toho, co na koho „platí”.
Pro nemocnou mysl není lepší odplaty svého zmatenéno zhrzené ega, než mu odpírat to, co miluje. A, že to naše dušička pozná, to si pište. Projevuje se v psychických i jiných problémech, které nás upozorňují na to, že tu něco „smrdí”!

Výchova dětí je v naší společnosti většinově v rukou žen. Pokud se jim nedostává citu od svých otců či mužů a v kombinaci se zkušeností ve svém okolí se podvědomě bojí opuštění či nenaplnění citových, mateřských, materiálních a dalších… potřeb, chovají se pudově a manipulaci vybrousily k “dokonalosti”.
Jejich vlastní zmatená mysl je pak bez skrupulí vede k dosažení podvědomě vytýčeného cíle, kterou bývá nepřiměřená ochrana. Mohou tak dokola obviňovat druhé a cítit se přitom v právu.

Jelikož neznají hlubší souvislosti svého myšlení, podvědomí a duše, často se chovají v rozporu s ženským posláním a nabíhají si na hlubší problém.

Děti byť jen podvědomě vnímající neuspokojené citové potřeby svých matek i otců se chrání sobě vlastním způsobem.
Vzniká potřeba kontrolovat a řídit, která má za následek nenápadné, pod různými záminkami vedené „odřezávání“ partnerů či dětí od širšího okruhu rodiny či okolí.

Ve shonu denních událostí a běžných starostí spojených se životem, si nenápadné ovlivňování neuvědomujeme a v mnoha ohledech jsme tak manipulováni svým partnerem. Malé polopravdy, často i nenápadně vypuštěné ve vhodný okamžik, působí jako jed a postupně nám vymývají mozek!
Základním hnacím motivem těchto vzorců chování bývá nevědomost a pomsta či ochrana před emočním zraněním, silně podporována vlastním sobectvím a neochotou měnit svůj zajetý, zpohodlnělý pohled na život.

Ať se to mužům líbí nebo ne, mají zcela stejnou základní potřebu naplnění citové vazby a projevení citů. Jelikož však ještě stále jejich projevy či hovory o nich považují za slabost, staly se city skutečně jejich největší slabostí a zbraní v rukou nezrale milujících žen.

Vnitřní síla muže i ženy se zralou diskusí hojí a posiluje. Tím je udržována rovnováha mezi Adamem a Evou v nás.
To, co jsme na otevřenosti a citech k sobě či svým partnerům a dětem ošidili, se nám vrátilo zpátky na nemocných vztazích, společnosti i přírodě.

Závěrem je třeba říci, že ať už vypadá výše popsaná realita jakkoli nerealisticky či děsivě, je to ve spojení s hlubokou lidskou nevědomostí přirozený proces. Stejně jako je symbióza a její různé projevy přirozeným jevem v přírodě, je tomu tak i mezi lidmi.
Patří ke kolečku poznání, které jsem odchodem z Ráje ve svých srdcích nuceni absolvovat.

To, co to můžeme vědomě změnit je náš přístup. Práce se sebou samým.
Duchovní růst rozšiřuje naše vědomí a schopnost vlastního naplnění i zralé spolupráce, která nezanáší nemocné vzorce chování dále do našeho rodu a budoucích generací.

Podvědomé i nevědomé části našeho nadvědomí (vyššího JÁ), nás i proti našemu rozumu a vůli vtáhnou do situací, díky kterým můžeme plně poznat a přijmout sebe samé i své nejbližší. Vzhledem k nepřijetí jejich částí v sobě samých či nenastavení si zdravých hranic s ohledem na jejich důležité místo ve Vašem životě, to bývá ten nejtěžší a často poslední krok k osvobození se a “znovuzrození”.

… zabalit.